AMMA MASÁŽ (neboli manažerská masáž) Masáž vsedě, pocházející z Japonska, využívající znalosti akupunkturních meridiánů, takže je schopná rychle osvěžit a dodat energii.
Díky pozici vsedě je možné ji provést prakticky kdekoli, trvá cca 15 minut.

AROMATERAPIE Přírodní léčebná metoda využívaná již od starověku, moderní aromaterapie v rámci alternativní medicíny existuje od 20. let 20. století. Tato metoda funguje na principu vonných látek, ať už esenciálních nebo éterických, každopádně stoprocentně přírodních. Tyto výtažky se míchají do mastí, masážních olejů, obkladů, inhalací či koupelí. Mají pozitivní účinky jak na tělesnou tak duševní kondici člověka.

BALNEOTERAPIE Léčebné použití lázeňských procedur. V užším slova smyslu léčba koupelemi. Původ slova je v termínu balneologie, což je lázeňské lékařství, obor zabývající se léčebnými procedurami v lázeňství (koupele, minerální vody, peloidy, klima, vzduch, plyny, láz. rehabilitace), které vycházejí z přírodních zdrojů. Cílem balneologie je sestavit pro konkrétní druh onemocnění optimální sestavu lázeňské péče.

BIOPOTRAVINY Tímto termínem se označují potraviny vyrobené bez použití umělých hnojiv, hormonů, pesticidů, herbicidů, fungicidů a geneticky upravených organismů. Nesmí obsahovat škodlivé přídavné látky známé z běžných potravin (stabilizátory, emulgátory, konzervanty).
Pojem biopotravina je v ČR přesně vyložen v zákoně o ekologickém zemědělství, v některých dalších českých normách odpovídajících mezinárodnímu standartu IFOAM a v Nařízení Rady 2092/91 o ekologickém zemědělství, které je závazné pro všechny členy EU.
Podle českého zákona jsou také bioprodukty označovány pruhovaným logem BIO a dovětkem „produkt ekologického zemědělství“. Producenti musí průběžně procházet certifikací organizace Kontrola ekologického zemědělství o.p.s. (KEZ) spadající pod Ministerstvo zemědělství.

DETOXIKACE Procedura fungující na principu očištění organismu od škodlivých toxinů. Tělo se o svoji detoxikaci stará samo, a to močí, stolicí, potem i dechem, ale nezvládá samozřejmě všechno. Proto se některé látky usazují a jejich delší přetrvávání v těle může způsobit různá onemocnění. Především játra, plíce, kůži, ledviny, střeva a lymfatický systém je třeba pravidelně kontrolovat a očišťovat.
Usazování toxinů lze předejít zdravou stravou s co nejmenším množstvím průmyslově zpracovaných surovin (potravinářské přísady, pesticidy, léky či chemikálie, které inhalujeme ze znečištěné atmosféry či z prostředků používaných v domácnostech).

ERGOTERAPIE Druh psychoterapie prostřednictvím pracovní činnosti, obvykle označován jako pracovní terapie nebo terapie prací.

FLOATING Floating je stav, při kterém člověk leží ve flotačním tanku (bezpečný, uzavřený prostor izolovaný od vnějších vjemů jako světlo a hluk, napuštěný asi do výšky 50 cm přesyceným solným roztokem o teplotě 36 stupňů, který tělo nadnáší a nedovoluje mu klesnout pod hladinu.)

Floating lze označit za relaxační metodu, která člověka uvolňuje po fyzické stránce (uvolnění svalstva, snížená zátěž kloubů, lepší prokrvení) i psychické stránce - lidský mozek „přeladí“ na vlny theta, člověk zažívá stav jednoty a harmonie těla, mysli, smyslů, emocí a myšlenek. Při floatingu se zapojuje více pravá hemisféra - na rozdíl od levé, která vyniká v zaznamenávání detailů a při stavech vyžadujících analytické „řešení a rozhodování“, dává pravá hemisféra věci dohromady, vnímá intuitivně a globálně. Díky eliminaci vnějších podnětů, včetně pocitu tělesnosti, nabízí floatační vana možnost synchronizace obou hemisfér.

Solí přesycená tekutina, ve které se tělo vznáší, eliminuje zemskou tíži a člověk je tak blízko stavu beztíže. Gravitace zaměstnává téměř 90% aktivity nervové soustavy, a ač to může znít podivně, je i příčinou zdravotních problémů člověka – například bolestí zad, kloubů, které zatěžuje, a svalovými tenzemi, zapříčiněnými nesprávným postojem.

Antigravitační teorie floatace tvrdí, že když tělo a mozek osvobodíme od zemské tíže, dopřejeme mu přísun energie do daleko hlubších cerebrálních (mozkových) oblastí, a sice do těch, které mají co činit s myslí a vědomím.

Flotační vana je prostor, kde můžeme svou pozornost soustředit jen na podněty přicházející zevnitř. Vnější svět jakoby přestal existovat – žádné světlo, žádné zvuky.

Informační systém organismu je opět volnější a schopný zaznamenávat, regulovat a harmonizovat vnitřní procesy. V napodobení beztížného stavu se snížením gravitační zátěže se organismus hloubkově uvolňuje a uvolňuje se i velká kapacita mozku, kterou běžně nepoužíváme.


Účinky floatingu:

• absolutní relaxace (fyzická i psychická)
• redukce únavy
• odstraňuje stresy a deprese
• zlepšuje chronické formy většiny kožních onemocnění (lupénka, ekzémy, ...)
• blahodárný účinek na celý organismus (hlavně pohybový aparát), stavy po operacích pohybového aparátu, ztuhlost kloubů ...
• urychluje hojení ran, včetně povrchových spálenin
• relaxace po náročných sportovních výkonech

Použitá literatura:

• LILLY, C. John: Vědec. Metafyzická autobiografie. Praha: DharmaGaia, 2000.
• Floating - Mrtvé moře ve vaně. http://www.volny.cz/floating/index.htm

INFRASAUNA Druh saunování pomocí infrazáření. U infrasauny jde o přenos tepelné energie infračerveným zářením v neviditelné části spektra. Rozdíl od klasického saunování spočívá v tom, že infrazáření neohřívá pouze povrch těla, ale proniká hluboko do tkáně; v klasické sauně jde o princip ohřevu horkého vzduchu.
Nižší teplota vzduchu umožňuje saunování i lidem, kteří by vzhledem ke svým dýchacím či jiným potížím klasické saunování nesnesli.

IRIDIOLOGIE (neboli irisdiagnostika) Druh alternativní medicíny, přistupující k vyšetření zdravotního stavu celého těla člověka z oční duhovky, panenky a očního bělma.
Barva a změna vláken v duhovce totiž dle iridiologů zaznamenává informace v závislosti na změnách v našem těle, oční duhovka je tak v podstatě „mapou trávícího ústrojí“.
Iridiologie nehledá nemoci, ale jejich příčiny. Jedná se o neinvazivní metodu, tedy nebolestivé vyšetření. Díky iridiologickému vyšetření lze mnoha klíčícím nemocem předejít, například i z hlediska jejich genetického předurčení.

JANG a JIN PRINCIP Učení o jinu a jangu představuje pilíř taoistického světonázoru, z něhož vychází většina filozofických trendů Dálného Východu (buddhismus, konfucianismus aj.). Vše v kosmu, přírodě i člověku v sobě podle této představy obsahuje dva spolupůsobící, protikladné a přesto kooperující principy – jinový a jangový.
Jang: představuje dynamickou, hybnou sílu, dětství a mládí, pohyb, neklid, směřování vzhůru, oheň, povrch, rychlost, nebe, léto, horko, odstředivost, aktivitu, cvičení.
Jin: představuje statiku, výživu, klid, uchovávání, zralost a stáří, směřování dolů, vodu, zemi, nitro, zimu, chlad, dostředivost, nečinnost, kontemplaci, meditaci.
Harmonie a zdraví spočívá v udržování dynamické rovnováhy mezi oběma principy. Každý člověk by tudíž v zájmu zachování svého zdraví měl rozvíjet oba typy chování a neměl by dopustit přílišné vyčerpání jednoho z principů, i když dnešní doba jednostranně upřednostňuje jangový princip (pohyb, mládí, horečnou aktivitu apod.) na úkor složky jinové (zklidnění, rozjímání, umožnění organismu, aby správně vybudoval výživnou energii apod.).

KRYOTERAPIE Léčba chladem, chladící sáčky z mrazáku o teplotě minimálně -8 stupňů, přikládají se na 60-90 sekund, poté 120 sekund pauza, poté znovu na 60-90 sekund, pauza 20 sekund, celá procedura se opakuje 3-4krát za sebou.

OXYGENOTERAPIE Oxygenoterapie – regenerační kyslíková kúra, při které kombinace antioxidantů s tělesným cvičením pomáhá tělo zbavit se volných kyslíkových radikálů, jež jsou příčinou předčasného stárnutí buněk a řady nemocí. Kyslík, dodávaný do těla speciálním přístrojem, okysličuje tkáně a orgány, zlepšuje se tělesná, duševní i srdeční výkonnost. Tato kúra je určená pacientům se závažným onemocněním plic a průdušek vzhledem k zvětšení elasticity plicní tkáně, ale i jiným.

POTĚMKINOVY VESNICE POŤEMKIN
"(Poťomkin) Grigorij Alexandrovič kníže *24.9.1739–†16.10.1791, ruský státník; generál-polní maršál (roku 1784). Organizátor palácového převratu v roce 1762 a favorit Kateřiny II. Osvobodil jižní Rusko (s Krymem) z tatarské nadvlády a vybudoval černomořské loďstvo. Ve snaze zveličit své kolonizační úspěchy na nově získaných územích ukazoval carevně při inspekční cestě na obzoru kulisy domnělých nových vesnic (Potěmkinovy vesnice). V letech 1787–1791 vrchní velitel ruské armády ve válce s Tureckem."

Zdroj: CoJeCo [online]. [cit. 2006-02-23]. Dostupné z: <http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=75521&s_lang=2>.

POTĚMKINOVY VESNICE
Michal Novotný28.08.2003 9:30

"Kateřina Veliká za velkého přispění knížete Potěmkina připojila k Ruské říši poloostrov Krym, který dosud byl pod nadvládou Turků. Jenže původnímu obyvatelstvu se v ruské říši nelíbilo a začalo houfně utíkat do Turecka, Krym se vylidňoval, což se Potěmkin bál své carevně a milence sdělit. Tvrdil naopak, že zalidněný Krym vzkvétá, a to carevnu nalákalo k návštěvě. Takže Potěmkinovi nezbylo než uspořádat velkolepé představení. V kulisách vesnic, které Potěmkin dal vyrobit z plátna a latěk a postavit v dostatečné vzdálenosti od silnic, kudy carevna projížděla, jásali obyvatelé Krymu, kteří zde ještě zbyli - měli to ovšem rozkazem povinné. Když carevna přejela, stejné kulisy stejní řekněme herci zkratkami v horách přenesli na místa, kam carevna oklikou přijela a tak dále a tak dále. Carevna prý na podvod nepřišla. Ačkoli kdoví. Pamatujeme si přece ruské panovníky, které jsme zažili, mnohým nedělalo potíže hrát oblíbenou ruskou hru na Potěmkinovy vesnice spolu a zcela vědomě."

Zdroj: NOVOTNÝ, Michal. Potěmkinovy vesnice. Český rozhlas [online]. [cit. 2006-02-23]. Dostupné z:<http://www.rozhlas.cz/strednicechy/slova/_zprava/85280>.

RELAXACE Relaxace je navození tělesného a duševního uvolnění za účelem získání nových fyzických a psychických sil (uvolnění, upokojení). Provádí se uvolňováním svalového a duševního napětí, která spolu úzce souvisí. Zahrnuje celou šíři technik a postupů.

RITUÁL Rituál je ustálený způsob jednání, něco ve smyslu obřadu. Je to pravidelně opakovaný úkon symbolické povahy, který nám pomáhá "vyladit" se na určité prožitky, jež si s oním úkonem spojujeme a symbolizujeme.

SHAMANISMUS Slovo „šaman“ pochází z jazyku sibiřského kmene Tunguzů a jeho význam je „ten, kdo vidí ve tmě“. Podle Michaela Harnera je šaman muž nebo žena, vstupující do změněného stavu vědomí, který Harner nazval šamanským stavem vědomí. Obvykle je způsoben rytmickým zvukem bubnu nebo jiného bicího nástroje, díky němuž je šaman z mnoha různých důvodů schopen vykonat cestu do míst, kterým technicky říkáme nižší a vyšší světy. Tyto jiné světy, přístupné šamanovi ve stavu šamanského vědomí, jsou považovány za jinou realitu a cílem šamanovy výpravy zde je vědomý kontakt s určitými strážnými silami nebo duchy, jež jsou nejčastěji vnímány jako silová zvířata. Šamani vyhledávají přátelství a pomoc těchto zvířat a mohou v této skryté realitě mít také duchovní učitele, kteří jim poskytují rady, poučení a další formy pomoci.

Šamanismus je jeden z nejstarších systémů vztahu k přírodě. Je to také prastarý systém léčení, protože šamani a šamanky byli odedávna ve svém společenství léčiteli, pro které je ve všem duše a úcta k ostatním součástem světa a hluboká láska k nim jim pomáhá uzdravovat vztahy a odstraňovat rozdělení. Šamanismus byl potlačen institucionalizovaným náboženstvím teprve v „civilizovaných kulturách“, přičemž tato „civilizace“ často přišla „s ohněm a mečem“. Bohužel v dnešní době člověk nemá otevřený přístup k těmto prastarým silám. Díky přetechnizované společnosti, orientované na výkon, trpí duše stále více stresem a odcizením vůči sobě samé, ostatním i přírodě. Pod tlakem těchto civilizačních hrozeb hledají lidé východiska z utrpení a právě šamanismus k tomu nabízí mnoho cest, takže znovu přitahuje zájem a získává si oblibu. Staré rituály se navracejí, protože lidem v moderním světě bolestně chybí.

Šamanismus je zcela otevřená základna duchovního rozvoje, bez jakékoliv byrokracie a politikaření, což jsou nemoci, které rozvrátily klasická náboženství. Každý šaman je sám sobě prorokem, nemá žádné světské autority, kterým by podléhal a kterým by se klaněl, nevyznává žádná neověřená dogmata. Zachování osobní svobody a síly, spojené s pocitem zodpovědnosti, jsou rysy, kvůli nimž tato nejstarší spirituální tradice patří zároveň mezi nejmodernější.

Použitá literatura: Harner, Michael. Tajemství šamanismu. Praha: Eko-konzult, 1996.
PhDr. Michael Harner patří k největším znalcům i praktikům šamanismu na Západě. Dlouhá léta vyučoval antropologii na New School for Social Research, v současné době je členem předsednictva Akademie věd v New Yorku. Jeho výzkumy pole jej již několik desetiletí opakovaně přivádějí mezi indiány do pralesů horní Amazonie, i mezi indiány Severní Ameriky a Mexika. Nejznámější Harnerovou knihou je autobiografická Šamanova cesta (The Way of the Shaman). Dále je autorem knih The Jivaro, Hallucinogens and Shamanism a dalších. Je spoluautorem knihy Canibal. Doktor Harner je uznávanou vědeckou autoritou, zároveň je však považován za jednoho z mála autentických "anglo-šamanů" našeho světa.

SOLNÁ JESKYNĚ (neboli solná komora) Simulace mořského klimatu, konkrétně klimatu Mrtvého moře, které je nejslanějším mořem na světě. Díky minerálům obsažených v soli, ionizovanému prostředí, vysokému obsahu jódu v ovzduší a bakteriologické čistotě má solná jeskyně léčivé účinky především při potížích dolních a horních cest dýchacích.
Jedna procedura v solné jeskyni se vyrovná dvou až třídennímu pobytu u moře.

TANTRA Tantra je tradiční východní cesta duchovního osvícení, která na rozdíl od většiny ostatních duchovních metod zahrnuje sexualitu jako cestu k extázi a osvícení. Vznikla z kultu boha Šivy a jeho manželky, bohyně Šakti. Šiva byl uctíván jako ztělesnění čistého vědomí v nejvyšším extatickém stavu, Šakti jako ztělesnění čisté energie. Indové věřili, že Šakti, skrze duchovní a sexuální spojení se Šivou, dala formu jeho vědomí a stvořila vesmír. Tantra tedy považuje stvoření světa za erotický akt lásky. Radostný tanec Šivy a Šakti se odráží ve všech živých bytostech a projevuje se jako rozkoš, krása a štěstí. To je podstatou všeho božského a zdrojem veškeré existence.

Smyslem tantry je překonání duality tohoto světa, vnímané například jako dvojice jin-jang, žena-muž, duch-hmota, atd. Tantra používá svoje vlastní symboly. Je to Šiva (nejvyšší mužský princip - vědomí) a Šakti (nejvyšší ženský princip - energie), jejichž spojení vede k návratu do původního stavu, ke spojení s absolutnem (Bohem). Šiva představuje nekonečný mužský archetyp, kosmického otce, který je silný, aktivní, vědomý si sama sebe, ochranný, stálý, pevný, objektivní a realistický. Je vědomím za všemi věcmi. Naproti tomu Šakti představuje energii, která je všudypřítomná a projevená, způsobuje růst rostlin, zvířat i lidí a udržuje vše ve vývoji. Pro tantriky je Šakti energií, kdežto Šiva je vědomím, které tuto sílu kontroluje a vede. Bez Šivy by Šakti byla slepá a destruktivní. Naopak Šakti, projevená jako zdroj energie, je Šivovým protějškem, bez nějž by byl pouhou mrtvolou, protože ženská energie je oživující silou života.

Použitá literatura: Lysebeth, André Van. Tantra. Praha: Argo, 1995.
Belgičan André Van Lysebeth je u nás známý především svými velmi hodnotnými knihami o józe, kterou dlouhá léta v Indii studoval.

VĚDOMÍ Jednoznačná definice vědomí neexistuje. Vědomí je pojmově těžce uchopitelné, je zdrojem dalších otázek a úvah; jednou ze základních hádanek existence, jež člověka zaměstnává a vede k uvažování.

Psychologie definuje vědomí jako stav uvědomování si časoprostorových aspektů proudu prožitků, tj. vjemů, pocitů atd. a rovněž aspektů vlastní osobnosti (vědomí já). Zkušenosti jsou vědomé tehdy, jsou-li uvedeny v pojmovou strukturu.

Vědomí vystupuje v tomto pojetí jako nejvyšší forma specificky lidského odrazu objektivní reality charakterizovaná tím, že odraz skutečnosti ve formě psychických aktivit zprostředkovaných smyslovými orgány a CNS předchází praktické činnosti a dává jí cílevědomý ráz.

Vědomí lze chápat jako stav bdělosti oproti stavu spánku či bezvědomí, jako zažitá zkušenost, ale i ve smyslu anglického slova "mind" - jako „osobní psychika“.

Další otázkou je, kde vědomí "sídlí", vzniká, projevuje se. Z hlediska fyziologického je neuronálním substrátem vědomí mozková kůra, neboť stimulací v ní se nalézajících neuronů je možné vyvolat vědomé počitky. Ovšem ani toto tvrzení neobstává jednoznačně – při výzkumech Johna Lillyho, který mozek od vnějších vlivů izoloval pomocí flotačního tanku, se potvrdila se teorie, podle níž mozek obsahuje nezávislé buňky, které vyvíjejí aktivitu, aniž by k tomu potřebovaly jakýkoli podnět zvenčí; takže mozek nevyžaduje žádné vnější podněty, aby si uchoval vědomí. Vědomí se takto jeví jako něco vzhledem k mozku poměrně samostatného - a to je fakt, který okruh otázek ohledně pojmu vědomí dále rozšiřuje.