Pojmy
SHAMANISMUS Slovo „šaman“ pochází z jazyku sibiřského kmene Tunguzů a jeho význam je „ten, kdo vidí ve tmě“. Podle Michaela Harnera je šaman muž nebo žena, vstupující do změněného stavu vědomí, který Harner nazval šamanským stavem vědomí. Obvykle je způsoben rytmickým zvukem bubnu nebo jiného bicího nástroje, díky němuž je šaman z mnoha různých důvodů schopen vykonat cestu do míst, kterým technicky říkáme nižší a vyšší světy. Tyto jiné světy, přístupné šamanovi ve stavu šamanského vědomí, jsou považovány za jinou realitu a cílem šamanovy výpravy zde je vědomý kontakt s určitými strážnými silami nebo duchy, jež jsou nejčastěji vnímány jako silová zvířata. Šamani vyhledávají přátelství a pomoc těchto zvířat a mohou v této skryté realitě mít také duchovní učitele, kteří jim poskytují rady, poučení a další formy pomoci.

Šamanismus je jeden z nejstarších systémů vztahu k přírodě. Je to také prastarý systém léčení, protože šamani a šamanky byli odedávna ve svém společenství léčiteli, pro které je ve všem duše a úcta k ostatním součástem světa a hluboká láska k nim jim pomáhá uzdravovat vztahy a odstraňovat rozdělení. Šamanismus byl potlačen institucionalizovaným náboženstvím teprve v „civilizovaných kulturách“, přičemž tato „civilizace“ často přišla „s ohněm a mečem“. Bohužel v dnešní době člověk nemá otevřený přístup k těmto prastarým silám. Díky přetechnizované společnosti, orientované na výkon, trpí duše stále více stresem a odcizením vůči sobě samé, ostatním i přírodě. Pod tlakem těchto civilizačních hrozeb hledají lidé východiska z utrpení a právě šamanismus k tomu nabízí mnoho cest, takže znovu přitahuje zájem a získává si oblibu. Staré rituály se navracejí, protože lidem v moderním světě bolestně chybí.

Šamanismus je zcela otevřená základna duchovního rozvoje, bez jakékoliv byrokracie a politikaření, což jsou nemoci, které rozvrátily klasická náboženství. Každý šaman je sám sobě prorokem, nemá žádné světské autority, kterým by podléhal a kterým by se klaněl, nevyznává žádná neověřená dogmata. Zachování osobní svobody a síly, spojené s pocitem zodpovědnosti, jsou rysy, kvůli nimž tato nejstarší spirituální tradice patří zároveň mezi nejmodernější.

Použitá literatura: Harner, Michael. Tajemství šamanismu. Praha: Eko-konzult, 1996.
PhDr. Michael Harner patří k největším znalcům i praktikům šamanismu na Západě. Dlouhá léta vyučoval antropologii na New School for Social Research, v současné době je členem předsednictva Akademie věd v New Yorku. Jeho výzkumy pole jej již několik desetiletí opakovaně přivádějí mezi indiány do pralesů horní Amazonie, i mezi indiány Severní Ameriky a Mexika. Nejznámější Harnerovou knihou je autobiografická Šamanova cesta (The Way of the Shaman). Dále je autorem knih The Jivaro, Hallucinogens and Shamanism a dalších. Je spoluautorem knihy Canibal. Doktor Harner je uznávanou vědeckou autoritou, zároveň je však považován za jednoho z mála autentických "anglo-šamanů" našeho světa.
SOLNÁ JESKYNĚ (neboli solná komora) Simulace mořského klimatu, konkrétně klimatu Mrtvého moře, které je nejslanějším mořem na světě. Díky minerálům obsažených v soli, ionizovanému prostředí, vysokému obsahu jódu v ovzduší a bakteriologické čistotě má solná jeskyně léčivé účinky především při potížích dolních a horních cest dýchacích.
Jedna procedura v solné jeskyni se vyrovná dvou až třídennímu pobytu u moře.