Sen a jeho význam

Sigmund Freud

Průkopníkem v tomto oboru byl známý moravský rodák, zakladatel psychoanalýzy, Sigmund Freud, který v roce 1900 vydal své dílo Výklad snů. Doba za celé jedno století pokročila, ale většina základních předpokladů se potvrdila, i když názory jednotlivých psychoterapeutů se různí. My začneme definicí snu.

Co je vlastně sen?

Psychoanalytik Erich Fromm tvrdí, že „snění je smysluplný a významuplný projev kterékoliv duševní činnosti ve stavu spánku“. Přeloženo do češtiny to znamená, že neexistuje žádný projev duševní činnosti, který by se ve snu neobjevil. Oproti tomu současník Freuda, jeho žák a později i výrazný kritik, švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, definuje sen jako „spontánní sebeznázornění aktuálního stavu nevědomí v symbolické rovině“. Jeho na první pohled složitá definice zase odráží názor, že naše nevědomí promlouvá v našich snech prostřednictvím symbolů.

Každý sen má svůj význam

Většina autorů se shoduje s názorem, že sny dávají smysl. Jung tvrdí, že pokud se nám sny jeví jako nesmyslné, je chyba na naší straně, protože nejsme schopni odhalit záhadné významy, které sny mají. Smysluplné jsou sny také proto, že obsahují poselství, kterému lze porozumět, jestliže máme klíč k jeho rozluštění.

Sny nám říkají pravdu o našem životu

Sny mohou být pozitivní i negativní. Mají nám říct pravdu o nás samých, i kdyby šlo o pravdu, která by se nám nemusela líbit. Jak tvrdí duchovní a známý autor křesťanské literatury Anselm Grün, sny nás mají uvádět do pravdy a proměňovat náš život. Sen tak představuje vnitřní pravdu a skutečnost takovou jaká je a nikoli takovou, jakou by si snící přál, aby byla.

Existují i nereálné sny

Podle psychologa Seligmana můžeme rozdělit sny do tří kategorií:

• Sny, které jsou rozumné a pochopitelné, a které nám vyprávějí souvislý příběh z každodenní reality, jejichž význam je jasný (například sen adolescenta o tom, že nemá dostatek peněz na cigarety).

• Sny, které vyprávějí souvislý příběh a mají jasný význam, ale jejichž obsahy jsou nepřirozené (například sen muže, kterému se zdá, že jeho bratr je pokousán lvem).

• Sny, jejichž obsah je bizardní a zmatený, a které nemají spojitost s realitou a stěží se mohou podobat našemu bdělému stavu. Jejich zvláštností je, že obsahují skryté symboly našeho každodenního života (například sen Josefa uvedený ve Starém zákoně, ve kterém se Josefovi zdá, jak při práci na poli váže spolu se svými bratry snopy, když tu se jeho snop zastaví a ostatní kolem něj začnou obcházet a klanět se mu). Zde podle mého názoru cizí snopy symbolizují Josefovi bratry a klanění jeho snopu (jeho osobě) znamená, že Josef bude v budoucnu svým bratrům vládnout.

Mozek a sen

Nyní si vysvětleme, jak souvisí snění s funkcí centrální nervové soustavy. Lidský mozek je ve snu celkově aktivnější. Energetický potenciál stoupá především ve velkém mozku, kde se údajně odvíjí plánování budoucnosti, a v hippocampu, který uchovává a vyvolává dávno zapomenuté vzpomínky. Tím je objasněno, proč se ve snu tak často a dramaticky mísí budoucnost s minulostí. Spánek je rovněž stavem chemické obnovy organismu. V době snění si tělo ukládá novou energii, zatímco je veškerá činnost vyřazena a téměř všechno smyslové vnímání je vypnuto. Spánek tak přerušuje hlavní funkci našeho života v bdělém stavu, kterou je vnímání a chování ve světě.

Sen může vyrovnávat všední realitu

Dnes vychází psychologie z toho, že sny mají některé důležité funkce. Psychoanalytik Stavros Mentzos uvádí následující:

• Funkce stimulační – Sen je zapsán v určité symbolické formě, která se v běžném stavu užívá jen málo. Poukazuje na to, že denní realita je často redukovaná a ochuzená a sen představuje jisté vyvážení této všednosti.

• Funkce reorganizační – Do snu se promítají některé události, kterým jsme v bdělém stavu nevěnovali dostatečnou pozornost. Sny nám mohou pomoci tyto události lépe poznat a pochopit.

• Hlubinné vnímání sebe sama – Tuto funkci poprvé definoval Jung a v jistém smyslu se blíží funkci stimulační. Jung tvrdil, že naše duše je seberegulační systém, který vyrovnává prožitky vědomé prožitky nevědomými. Co to znamená? Jednoduše řečeno, abychom mohli žít, potřebujeme vyvážit dennodenní běžné zážitky určitými nevědomými prvky, a to se děje právě prostřednictvím snu. Pod nevědomými prvky si můžeme představit např. náboženskou zkušenost či ne zcela pochopitelné věci, které nás napadají a které si třeba neumíme vysvětlit.

• Splnění potlačeného přání – Tuto funkci poprvé definoval Freud, který tvrdil, že sen plní funkci ochrany spánku. Sen je podle něj splněným přáním člověka. Podobný názor sdílí i řada jiných autorů, avšak mnozí z nich se domnívají, že tomu tak je pouze v určitých případech.

Sen jako splnění potlačeného přání

Také Fromm se shoduje s Freudem v tom, že sny odrážejí nevědomá i vědomá přání, avšak netrvá dogmaticky na tom, že se to děje univerzálně pro každý sen. Často si totiž přejeme věci, které pocházejí z naší slabosti, a které ji kompenzují; sníme, že jsme slavní, všemocní, všemi oblíbení, atd. Ale často také sníme o přáních, která předjímají naše nejcennější cíle. Stává se, že se vidíme tančit či létat; vidíme město plné světla, prožíváme obšťastňující přítomnost přátel. I když ve dne ještě nejsme schopni prožít radost snu, sen nám ukazuje, že si to přinejmenším můžeme přát a že se nám to, alespoň ve snu, může splnit.

Je Freud překonán?

Do této debaty často vstoupil i sám Jung. Podle něj je hledisko, že sny jsou pouze vytěsněná splněná přání, jak tvrdil Freud, dávno překonané. Existují podle něj sny, které znázorňují splněná přání nebo obavy, ale je zde ještě mnoho věcí, které se ve snu ukrývají. Sny mohou být neúprosné pravdy, filosofické myšlenky, iluze, divoké fantazie, vzpomínky, plány, ba dokonce telepatické vize, iracionální zážitky a bůhví co ještě. Je tak možné si představit, že ve snu může být úplně vše…

Zdroje: Fromm, E.: Mýtus, sen a rituál a jejich zapomenutý jazyk, Grün, A.: Sny na duchovní cestě, Jung, C.G.: Člověk a duše, Mentzos, S.: Rozumíme sami sobě?, Vollmar, K.: Síla snů, Seligman, C.G.: Note on Dreams, Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona

Titulní foto: Sasa Petkovic