Protáhněte se při strečinku!
18.12.2008, Šárka Libenská, článek
Můžete vypustit energii ze svalů po celodenním sezení, nebo naopak po namáhavém dni se přivést do klidového stavu. Oboje je možné při strečinku. Váš pohybový aparát vám bude vděčný.
Začněme nejdříve tím, co slovo strečink vlastně znamená. Jak lze snadno poznat, počeštěné slovo pochází z angličtiny a zadáte-li jej do překladového slovníku, jeho význam je stejný jako to, co má vlastně popisovat – tedy roztažení či napětí.
Strečink není jen součást přípravy před fyzickým zatížením, ale slouží každému, kdo si chce svůj pohybový aparát udržovat v dobrém stavu. Před sportovním výkonem má funkci aktivátoru svalů a jejich zahřátí, naopak každý z nás může malý strečink provést i ráno doma, aby povzbudil své tělo. V případě sportovců se také jedná o předcházení nebezpečí úrazu – když jsou svaly „v provozní teplotě“ a protažené snižuje se riziko nepříjemných zranění. Je jasné, že strečink je znám dlouhá léta, avšak za své masové rozšíření vděčí zejména knize amerického autora Boba Andersona s prostým názvem Streching, což bylo v polovině 80. let.
Jakou formu strečinku zvolíme záleží hlavně na účelu jeho provádění, to znamená na tom, před jakou sportovní aktivitou se budeme protahovat. Proto, jak napovídá nadpis, máme dva druhy strečinku – dynamický a statický, z čehož se dá usuzovat, oč se jedná. Při statickém se pohyby provádí pomalu a rozvážně a výdrže se praktikují v krajních polohách. Právě tento druh se hodí i jako samostatné cvičení.
Dynamický strečink je náročnější a dalo by se říci, že i nebezpečnější. U začátečníků by mu měla předcházet prvně zmiňovaná forma protahování, neboť zde může docházet i k poranění nebo svalovým bolestem. Využívá se energie těla k dosažení maximálního rozsahu pohybu, proto je využívaný u náročných sportů jako jsou bojová umění a podobně.
Díky čemu bude protažení co nejvíce efektivní? Při strečinku by měly být svaly v teple – to znamená, že před cvičením si přes nátělník přehodíme ještě mikinu, či si přes kraťasy natáhneme tepláky, a následně si lehce vyklušeme, uděláme pár dřepů nebo poskoků, aby svaly dosáhly „provozní teploty“. Snižuje se tak riziko zranění.
Už výše byl zmíněn pojem krajní polohy. Tu má každý z nás individuální a nikdy by se neměla násilně přesahovat. Místo protažení může totiž dojít k opačnému efektu. Spustí se tzv. napínací reflex, který způsobuje zkrácení svalu, a dochází tak ke zcela opačnému účinku, než bychom si přáli. V krajní poloze se také vyvarujte kmitání. Ačkoliv v hodinách tělocviku jsme mohli slýchávat ono „A kmitáme…“, vězte, že při strečinku to není pravé ořechové. Postupujeme raději pomalu po milimetrech, nikdy ne přes sílu.
Nesmíme zapomínat ani na správné pohyby bránice – pravidelné nádechy a výdechy. Nebo spíše nedýchání – nikdy nezadržujeme dech! Pravidelné a správné využívání plic cvičení usnadňuje. V krajní poloze zkuste vydechnout a spolu s dalším nádechem se vracejte do původní polohy.
Logicky přecházíme od snadnějších cviků k těm složitějším. Zpočátku se také mohou objevovat mírné svalové bolesti, jež však po několika dnech vymizí. Mezi tím nechejte odpočívat oblast, ve které se problémy objevily a zaměřte se na jiné cviky. A na závěr – doba, po kterou je vhodné provádět strečink, čítá kolem 15 minut.
I když strečink budeme provádět „jen tak“, tedy ne před sportovní aktivitou, má stále svůj význam. Po náročném dni se při něm uvolníme, dostaneme ze svalů nahromaděnou energii a také se při něm odreagujeme. Zejména kombinace strečinku, dechových cvičení a meditace je součástí koktejlu na dobrou náladu.
A zajímavost závěrem: v případě postupu na další strečinkový level jsou k dispozici i speciální pomůcky, jež využívají hlavně závodníci bojových sportů. Jedná se o takzvaná roztahovala, která působí spíše jako mučící nástroj, než-li prostředek ke strečinku.
Zdroj: strecink.cz
Titulní foto: dreamstime.com
Strečink není jen součást přípravy před fyzickým zatížením, ale slouží každému, kdo si chce svůj pohybový aparát udržovat v dobrém stavu. Před sportovním výkonem má funkci aktivátoru svalů a jejich zahřátí, naopak každý z nás může malý strečink provést i ráno doma, aby povzbudil své tělo. V případě sportovců se také jedná o předcházení nebezpečí úrazu – když jsou svaly „v provozní teplotě“ a protažené snižuje se riziko nepříjemných zranění. Je jasné, že strečink je znám dlouhá léta, avšak za své masové rozšíření vděčí zejména knize amerického autora Boba Andersona s prostým názvem Streching, což bylo v polovině 80. let.
Dynamicky nebo staticky
Jakou formu strečinku zvolíme záleží hlavně na účelu jeho provádění, to znamená na tom, před jakou sportovní aktivitou se budeme protahovat. Proto, jak napovídá nadpis, máme dva druhy strečinku – dynamický a statický, z čehož se dá usuzovat, oč se jedná. Při statickém se pohyby provádí pomalu a rozvážně a výdrže se praktikují v krajních polohách. Právě tento druh se hodí i jako samostatné cvičení.
Dynamický strečink je náročnější a dalo by se říci, že i nebezpečnější. U začátečníků by mu měla předcházet prvně zmiňovaná forma protahování, neboť zde může docházet i k poranění nebo svalovým bolestem. Využívá se energie těla k dosažení maximálního rozsahu pohybu, proto je využívaný u náročných sportů jako jsou bojová umění a podobně.
Zásady
Díky čemu bude protažení co nejvíce efektivní? Při strečinku by měly být svaly v teple – to znamená, že před cvičením si přes nátělník přehodíme ještě mikinu, či si přes kraťasy natáhneme tepláky, a následně si lehce vyklušeme, uděláme pár dřepů nebo poskoků, aby svaly dosáhly „provozní teploty“. Snižuje se tak riziko zranění.
Už výše byl zmíněn pojem krajní polohy. Tu má každý z nás individuální a nikdy by se neměla násilně přesahovat. Místo protažení může totiž dojít k opačnému efektu. Spustí se tzv. napínací reflex, který způsobuje zkrácení svalu, a dochází tak ke zcela opačnému účinku, než bychom si přáli. V krajní poloze se také vyvarujte kmitání. Ačkoliv v hodinách tělocviku jsme mohli slýchávat ono „A kmitáme…“, vězte, že při strečinku to není pravé ořechové. Postupujeme raději pomalu po milimetrech, nikdy ne přes sílu.
Nesmíme zapomínat ani na správné pohyby bránice – pravidelné nádechy a výdechy. Nebo spíše nedýchání – nikdy nezadržujeme dech! Pravidelné a správné využívání plic cvičení usnadňuje. V krajní poloze zkuste vydechnout a spolu s dalším nádechem se vracejte do původní polohy.
Logicky přecházíme od snadnějších cviků k těm složitějším. Zpočátku se také mohou objevovat mírné svalové bolesti, jež však po několika dnech vymizí. Mezi tím nechejte odpočívat oblast, ve které se problémy objevily a zaměřte se na jiné cviky. A na závěr – doba, po kterou je vhodné provádět strečink, čítá kolem 15 minut.
I když strečink budeme provádět „jen tak“, tedy ne před sportovní aktivitou, má stále svůj význam. Po náročném dni se při něm uvolníme, dostaneme ze svalů nahromaděnou energii a také se při něm odreagujeme. Zejména kombinace strečinku, dechových cvičení a meditace je součástí koktejlu na dobrou náladu.
A zajímavost závěrem: v případě postupu na další strečinkový level jsou k dispozici i speciální pomůcky, jež využívají hlavně závodníci bojových sportů. Jedná se o takzvaná roztahovala, která působí spíše jako mučící nástroj, než-li prostředek ke strečinku.
Zdroj: strecink.cz
Titulní foto: dreamstime.com
