Pro všechny, co neslaví Valentýna
14.2.2006, Zuzana Kobíková, článek
Valentýna neslavím. Ač obeznámena s tradicí, chápu tento svátek spíše jako dobře vymyšlený marketingový tah aneb jak nahnat lidi do obchodů v období mezi Vánoci a Velikonocemi, tedy nejvyššími body na grafu konzumního šílenství.
I tak ale nelze nevidět, že tento svátek existuje. Z výloh na vás zírají růžoví medvídci se srdíčky v neméně růžových tlapičkách, v obchodech s dámským prádlem se oproti zbytku roku pohybuje podezřele mnoho mužů s rozpačitým výrazem a stránky časopisů se předhánějí v receptech na valentýnské chlebíčky - doporučujeme tak půl dne strávit vykrajováním srdíček z bílého chleba a menších srdíček z krůtí šunky. No a v časopise Reflex vyjde více či o něco více pobuřující valentýnka z dílny kreslířů Zeleného Raoula...
Je jiné očekávat valentýnský den v šestnácti, o deset, dvacet let později. Nebo je to pořád stejné? Přepadají v tento den romantické představy, že třeba člověk, se kterým šťastně a láskyplně trávíte několikátý rok života, majíce společnou tichou dohodu „Valentýna neslavíme,“ přijde s krabicí belgické čokolády? Nebo že se opravdu šťastně zamilujete a vztahy pro vás konečně přestanou být synonymem lehkých neuróz?
Abyste byli dobře uvedeni do děje, představte si následující situaci: Se svým současným partnerem žijete šťastně zhruba tři roky, oba hodně pracujete, a vědomi si důležitosti osobního rozvoje navštěvujete společně kurzy angličtiny. Sympatická lektorka Shirley se právě snaží rozproudit komunikaci otázkou, co budete dělat o víkendu.
Zhruba deset osob se tasí se svými plány: Jeden jede s kamarádem na hory, druhý se bude učit do školy, třetí sledovat filmy. Přemýšlím, proč se Shirley stále tváří nespokojeně, až trošku nešťastně, a ptá se pořád dál. Že prý, jestli někdo nemá v plánu něco výjimečného.
Chci jí potěšit, a tak dám k dobru, že jedu opravdu po dlouhé době - jak zdůrazním - k rodičům, dokonce na druhý konec republiky. Ale Shirley je stále nešťastná, alespoň se tak tváří. Ještě jednou se zeptá a po chvíli nechápavého ticha vyřkne slabým, vyčítavým hláskem: „It is Valenntine´s day on Saturday!“
Pár z nás se praští do hlavy, odsouhlasí její tvrzení, ovšem nadšení ani zděšení se nekoná a Shirley je dál zklamaná. Opakuje svou otázku, ale nikdo nemá valentýnský plán, a tak před touto rodilou Angličankou vypadáme jako banda nekulturních a totálně neromantických jedinců, načež to někdo korunuje tvrzením, že Valentýn je americký svátek, a ten my tady v Čechách neslavíme.
Ne, že by to Shirley potěšilo, ovšem může protestovat a zbytek hodiny nás seznamovat s mučednickou historií svatého Valentýna a oslavami tohoto svátku v Anglii.
Na další hodině angličtiny jsem chyběla já, ne však můj přítel. A na té další hodině už jsme byli oba. Zatím čekáme na Shirley, já lovím v batohu propisku, můj milovaný se ke mě naklání, a jakoby mezi řečí oznamuje: „Jo, prosímtě, kdyby se tě Shirley ptala, tak minule jsem řekl, že jsem ti na Svatého Valentýna donesl kytku a uvařil k večeři lososa...“
Jak jsem už řekla, Valentýna neslavím a neslavila jsem, a tak mě ten vymyšlený losos poměrně překvapil. Na můj udivený výraz se mi ale dostalo vysvětlení: „Víš, ona byla tak nešťastná, že nikdo neslavil Valenýna, tak jsem jí chtěl udělat radost...“
Ano, život je veskrze romantická záležitost, jak vidíte. V té době jsem ale patřila mezi ty šťastné ženy, které dostávají květiny i ve všední den a od svého partnera slýchají větu „moc ti to sluší“. Takže jsem se s lososem snadno smířila. A Shirley alespoň měla radost...
Romantické nálady
Je jiné očekávat valentýnský den v šestnácti, o deset, dvacet let později. Nebo je to pořád stejné? Přepadají v tento den romantické představy, že třeba člověk, se kterým šťastně a láskyplně trávíte několikátý rok života, majíce společnou tichou dohodu „Valentýna neslavíme,“ přijde s krabicí belgické čokolády? Nebo že se opravdu šťastně zamilujete a vztahy pro vás konečně přestanou být synonymem lehkých neuróz?
Valentýnská příhoda pro realisty
Abyste byli dobře uvedeni do děje, představte si následující situaci: Se svým současným partnerem žijete šťastně zhruba tři roky, oba hodně pracujete, a vědomi si důležitosti osobního rozvoje navštěvujete společně kurzy angličtiny. Sympatická lektorka Shirley se právě snaží rozproudit komunikaci otázkou, co budete dělat o víkendu.
Zhruba deset osob se tasí se svými plány: Jeden jede s kamarádem na hory, druhý se bude učit do školy, třetí sledovat filmy. Přemýšlím, proč se Shirley stále tváří nespokojeně, až trošku nešťastně, a ptá se pořád dál. Že prý, jestli někdo nemá v plánu něco výjimečného.
Chci jí potěšit, a tak dám k dobru, že jedu opravdu po dlouhé době - jak zdůrazním - k rodičům, dokonce na druhý konec republiky. Ale Shirley je stále nešťastná, alespoň se tak tváří. Ještě jednou se zeptá a po chvíli nechápavého ticha vyřkne slabým, vyčítavým hláskem: „It is Valenntine´s day on Saturday!“
Střet kultur
Pár z nás se praští do hlavy, odsouhlasí její tvrzení, ovšem nadšení ani zděšení se nekoná a Shirley je dál zklamaná. Opakuje svou otázku, ale nikdo nemá valentýnský plán, a tak před touto rodilou Angličankou vypadáme jako banda nekulturních a totálně neromantických jedinců, načež to někdo korunuje tvrzením, že Valentýn je americký svátek, a ten my tady v Čechách neslavíme.
Ne, že by to Shirley potěšilo, ovšem může protestovat a zbytek hodiny nás seznamovat s mučednickou historií svatého Valentýna a oslavami tohoto svátku v Anglii.
Na další hodině angličtiny jsem chyběla já, ne však můj přítel. A na té další hodině už jsme byli oba. Zatím čekáme na Shirley, já lovím v batohu propisku, můj milovaný se ke mě naklání, a jakoby mezi řečí oznamuje: „Jo, prosímtě, kdyby se tě Shirley ptala, tak minule jsem řekl, že jsem ti na Svatého Valentýna donesl kytku a uvařil k večeři lososa...“
Fingování lososa
Jak jsem už řekla, Valentýna neslavím a neslavila jsem, a tak mě ten vymyšlený losos poměrně překvapil. Na můj udivený výraz se mi ale dostalo vysvětlení: „Víš, ona byla tak nešťastná, že nikdo neslavil Valenýna, tak jsem jí chtěl udělat radost...“
Ano, život je veskrze romantická záležitost, jak vidíte. V té době jsem ale patřila mezi ty šťastné ženy, které dostávají květiny i ve všední den a od svého partnera slýchají větu „moc ti to sluší“. Takže jsem se s lososem snadno smířila. A Shirley alespoň měla radost...
