Festival Šamajim: židovská nebesa v Třebíči

Křivolaké uličky nejrozsáhlejší zachované židovské čtvrti u nás, tiché kročeje v nočních hodinách po posledních tónech lkavé hudby, pietní zapalování veliké menory, sedmiramenného svícnu, který osvětluje hebrejské modlitby na stěnách zrekonstruované Zadní synagogy, ale i živé a humorné vyprávění skotačivého hebraisty a hravý a nespoutaný duch židovské kultury. Od 31.7. do 6.8. probíhá v Třebíči již třetí ročník kulturního festivalu, kterému pořadatelé dali název Šamajim, což česky znamená „nebesa“.

„Prostředí u nás k pořádání festivalu přímo vybízí,“ řekla mi Dáša Juráňová z Kulturního, vzdělávacího a informačního zařízení Třebíč, které akci organizuje. „Je tady dochovaná židovská čtvrť, zapsaná spolu s bazilikou Sv. Prokopa v seznamu UNESCO, je tady příjemné prostředí, synagoga, kde se dá pořádat spousta věcí, takže by byla škoda to nevyužít,“ vyjmenovává dále okolnosti, které ke zrodu Šamajim vedly. „V synagoze se už dřív konaly koncerty s židovskou tematikou, a tak vpodstatě navazujeme na jednotlivé akce v průběhu roku, které zde probíhaly. Je to takové naše společné dítě,“ usmívá se Juráňová a drží přitom v ruce dlouhý letáček s programem festivalu, který je více než nabitý – mimo koncerty, divadelní představení a filmová promítání na návštěvníky čekají besedy, prohlídky židovských památek se zasvěceným průvodcem i zajímavé přednášky a poutavá vyprávění o tajemných zákoutích judaismu.

Hned první festivalový den byl ve znamení velkých osobností: slavnostní zahájení provázela vernisáž výstavy brazilské malířky českého původu Lisy Forell, jejíž dynamický a barevný výtvarný styl čerpá nejen z divokého multikulturního prostředí, ve kterém žije, ale i tajuplných židovských tradic a legend. Po krátkém vystoupení třebíčského tanečního souboru Yocheved, jenž v mystických prostorách Zadní synagogy předvedl své variace na izraelské tance, si okamžitě získal publikum svojí spontánností a svérázným humorem Arnošt Lustig, český spisovatel, autor Dity Saxové, Démantů noci nebo Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou, temných próz s tematikou holocaustu.

Sám Lustig v roce 1944 utekl z německého transportu a schovával se až do konce války v Praze, ale i přes svůj značně pohnutý život mu ani na chvíli nemizí úsměv z tváře. „Talmud říká, že každý přednášející musí začít dvěma anekdotami,“ řekl na úvod besedy, kterou s ním organizátoři připravili na pondělní podvečer, a hned se také do vyprávění dvou ukázkových židovských vtipů, plných cynismu a černého humoru, pustil. Řeč se pak stočila na Franze Kafku či Lustigův útěk z transportu do Prahy, který se stal i námětem pro povídku, podle níž Jan Němec natočil v roce 1961 svůj snímek Démanty noci, jedno z nejoriginálnějších děl české filmové nové vlny. „Láska, chleba a knihy mají být zadarmo,“ poučil nás Arnošt Lustig před promítáním zmíněného filmu a přidal pár historek o svéráznem režisérovi. „Byl to divoch,“ přiznal.

„Pan Lustig je úžasná osobnost, je vtipný, spoustě lidí se to líbilo,“ hodnotí pondělní odpolední program Dáša Juráňová. „Požádali jsme ho o patronát a on neodmítnul. Na festivalu se mu líbilo, byl nadšený a slíbil, že se vrátí. Pokud to zdraví dovolí, věřím, že zase přijede,“ dodává pořadatelka naději těm, kteří už Lustiga v Třebíči nestihli.

Tu pravou atmosféru festivalu přináší koncerty: v pondělí to byli pražští Klezmerim, kteří zcela ovládli Zadní synagogu tesknými i rozvernými náladami židovské hudby klezmer, v úterý pak brněnská písničkářka Marie Kubátová, která kromě hebrejského vyznání víry Šma jisroel a biblických textů zazpívala ve vystoupení nazvaném „písně trpících národů“ i Bulata Okudžavu či vlastní tvorbu. Vyvrcholením první poloviny festivalu pak určitě pro mnohé bylo představení pražského Divadla Na prádle Sphil zhe mir a lidele in yidish, „Zahraj mi písničku v jidiš“. Herečky Věra Kubánková, Martina Delišová, Eva Hodinová a muzikanti Josef Vondráček a Radek Rýda hráli, zpívali, tančili a recitovali lidovou poezii v jidiš a na pozadí životní cesty ženy tak vytvořili podmanivý obraz kultury aškenázských, východních Židů.

Jako smršť pak vtrhl spolu s návštěvníky festivalu na židovský hřbitov jeho znalec Achab Haidler, jinak brněnský rodák a ředitel divadla v Ústí nad Labem, aby tu šel po stopách „kamenů cadiků“, jak zněl název jeho povídání. Velmi svérázným a živým vyprávěním uhranul všechny přítomné, kteří mu doslova viseli na rtech, když přímo před jejich zraky dešifroval nápisy na náhrobcích, aby pak po úspěšném luštění plný radosti zvolal „Děcka, tak to je bomba!“ a vysvětlil nám náročný a složitý způsob, jakým byly texty na náhrobky psány. Se svým psem se prořítil prastarým hřbitovem, aby nám předal alespoň něco malinko ze staré židovské moudrosti a především z její hravosti, spontaneity a lásky k životu a člověku a nakonec se s unavenými návštěvníky rozloučil originálním rabínským ponaučením „Žijte na plný kule!“

Třebíčské židovské město ale stojí za navštívení nejen proto, že se v něm pořádá kulturní festival: „Židovské město se synagogou a s bazilikou Sv. Prokopa bylo zapsáno v červenci 2003 na seznam UNESCO. Jde o unikát, je to největší celá dochovaná židovská čtvrť na našem území a možná že i v Evropě, většinou se totiž setkáte třeba jen s ulicí nebo pár domy,“ vysvětluje mi Dáša Juráňová, proč stojí za to Třebíč navštívit. „Potom je to také to soužití Židů a křesťanů,“ pokračuje, „které jistě nebylo bez problémů, ale dovedli tu vedle sebe žít po staletí.“ Duch židovsko-křesťanského dialogu, komunikace mezi majoritou a menšinou, byl cítit i na festivalové přednášce faráře Petra Mečkovského, ale lze ho najít i v muzejních prostorách třebíčského zámku, kde je vedle lidového umění Podhorácka, betlémů a výzbroje rakousko-uherské armády umístěna expozice s judaikami.

„Za vidění jistě stojí Zadní synagoga, kde je dochován interiér s malbami na stěnách z osmnáctého století. Na ženské galerii jsme začátkem června instalovali model židovského města, je to zmenšenina, u níž je touchscreen, obrazovka, v které jsou nahrány texty o historii a informace k jednotlivým domům ve čtyřech jazycích,“ přiblížila mi Juráňová zajímavosti ghetta, které stojí za to navštívit. „Potom jsou to samozřejmě uličky židovského města a dům se studnou, je tu také spousta galerií, restaurací a příjemných posezení.“

V Třebíči na zájemce ale čekají i další památky, jako je třeba místní evangelický kostel či pravoslavný chrám, již zmíněný zámek s bazilikou nebo i kapucínský klášter. Kdo se nebojí výšek, může vylézt na městskou věž při kostele sv. Martina, každý bez výjimky pak jistě nepohrdne večerním spočinutím v některé z mnoha příjemných restaurací, kaváren a pizzerií, kterými se nejen třebíčské náměstí a okolní uličky, ale i křivolaké židovské město přímo hemží. Nalézt lze snad vše, od luxusnější restaurace přes lidový hostinec až po undergroundové bary přímo v uličkách ghetta. Ubytování nabízí množství penziónů i kempů ve městě nebo jeho okolí, takže i když v rámci festivalu kromě poslední noci spaní zařízeno není, noc pod širákem trávit návštěvníci rozhodně nemusí.

Festival židovské kultury v Třebíči pokračuje až do neděle, ale již v sobotu ho uzavře další vyprávění Achaba Haidlera a poté noc v synagoze, spaní pod starobylými hebrejskými nápisy pod ochranou sedmi svic menory. „Já osobně se těším ve čtvrtek na místní divadelní soubor Ampulka, který se letos podruhé představí s divadelní hrou Vojtěcha Rakouse, je to úsměvný příběh židovského autora. Určitě bych čtenáře pozvala i na páteční pásmo koncertů, kdy se na prostranství před Subakovou továrnou uskuteční tři koncerty, přijedou kapely z Brna, z Francie a ze Slovenska,“ přibližuje další program Dáša Juráňová. V sobotu na návštěvníky navíc čeká specialita, Mincha, odpolední bohoslužba s kantilovaným čtením z Tóry, které bude zpívat kantor Mochal Foršt.

„Počasí nám hraje do ruky,“ usmívá se pořadatelka, když se jí ptám na to, jak je s průběhem festivalu spokojená. Kladné ohlasy i vysoká návštěvnost je zřejmým ukazatelem toho, že letošní ročník Šamajim má výborně nakročeno. „Uvidíme, co bude dál, ale zatím jsem spokojená,“ uzavírá Juráňová. Po prvních festivalových dnech mi je jasné, že nejde o laciný optimismus, ale o zasloužené plody pečlivé organizátorské práce, které dokázala připravit ojedinělý festival se silnou atmosférou, jenž si jistě získá nejen zájemce o judaismus, ale každého, komu už jsou protivné masové letní rockové akce, upocené noci s tvrdými beaty rozjetých djů nebo klasické festivaly etnické kultury. Šamajim je pro pobavení, odpočinutí i zamyšlení a rozhodně stojí za to si na něj udělat čas.

Program festivalu i informace o ubytování v městě Třebíči lze nalézt na této internetové adrese: http://www.kviztrebic.cz.