www.relaxuj.cz
>
>

De Sade i Bowie: TV týden divadelnosti a performance

De Sade i Bowie: TV týden divadelnosti a performance
, , článek
Co mají společného Jean-Paul Marat, markýz de Sade, Ivan Vojnár, Činoherní klub a David Bowie? Mimožánrové snímkyi životopisný pořad.
K oblíbeným
reklama

Marat&Sade: utopie a sobectví


„Milovat a užívat rozkoše jsou dvě věci velmi rozdílné: nasvědčuje tomu důrazně to, že denně milujeme, aniž užíváme tělesné rozkoše, a ještě častěji užíváme tělesné rozkoše bez lásky.“ Tak by se dala ve stručnosti shrnout životní filosofie nejslavnějšího hedonika, markýze de Sade, jehož jméno dalo název trýznitelským praktikám, sexuálnímu sobectví a erotické zvrácenosti. Jeho osoba i dílo se staly námětem nespočetného množství literatury umělecké i faktu, vzrušovalo několikero generací básníků, těmi prokletými počínaje a postmoderními konče, a jeho filosofie se pro sadovské fanoušky stává ve své zromantizované podobě téměř mystickým kultem.

Petera Weisse, podobně jako mnoho jiných, inspirovala postava „božského markýze“ k vlastní literární tvorbě, ovšem ve zcela netradičním hávu. V londýnském divadle Aldwych byla v roce 1964 premiérově uvedena jeho hra Pronásledování a zavraždění Jeana-Paula Marata, předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade.

V jejím středu stojí de Sade, internovaný v charentonském blázinci (kam jej skutečně na léta 1803-1814 uklidil Napoleon), dramatický autor a režisér, jenž spolu se svými pacienty připravuje hru o zavraždění Jeana-Paula Marata, velkého vůdce francouzské revoluce, ubodaného mladou fanatičkou Charlottou Cordayovou.


Foto: Česká televize

Z principu divadla na divadle povstává silný ideový konflikt: na jediném jevišti se střetává idealista, jehož cílem je dosažení štěstí pro celou společnost, třeba i na úkor jednotlivce, a libertinský sobec, jenž sleduje pouze vlastní zájmy, třebas i na úkor celé společnosti.

Konflikt, který zaručuje už samotný výběr postav, ještě umocňuje mimo Weissova dramatického umu a práce s autentickým materiálem režie Petera Brooka. Tento slavný divadelní režisér spolu tuto inscenaci o střetu nelidského sobectví s utopickým idealismem nastudoval s Královskou shakespearovskou společností. Brook režíroval jak původní inscenaci, tak i její filmový přepis, který o tři roky později v původním obsazení vznikl. Svébytný umělecký cit Brookovi však nedovolil pouze přenést kukátkový prostor jeviště na plátno a natočil tak svébytný dramatický tvar, komunikující s divákem filmovými prostředky.

Marat-Sade, slavnou variaci na téma sobectví i utopie, připravila Česká televize na úterý 7. 11. ve 22. 55 na ČT2.


Ve znamení improvizace


To dokumentarista Ivan Vojnár si pro svůj snímek Lesní chodci půjčil z divadelní technologie docela jiné prostředky. Využil prostředí Činoherního klubu v Ústí nad Labem a s tamními herci, Jiřím Schmitzrem a Jitkou Prosperi, ale i jevištním technikem Zdeňkem Novákem, bývalou šatnářkou Petrou Polákovou či inspicientkou Ester Hocke natočil filmový projekt na pomezí dokumentární metody a fikce, s notnou dávkou improvizace a až téměř divadelní spontánnosti.

Stejně jako u Brooka však nelze říct, že by Vojnár byl v Lesních chodcích teatrální. Jeho snaha o autenticitu, čistý projev dokumentaristického instinktu, nechala herce prožívat příběh o dvou tulácích, kteří se rozhodnou uzavřít svatební smlouvu, i o jejich dětech, pro které úmluva platí, přirozeně, bez gestikulace a okázalosti. Za zmínku jistě i stojí fakt, že i když se snímek odehrává v rozmezí asi třiceti let, autoři rezignovali na propracovanost dobových kostýmů a kulis: jde přeci o to, co se děje uvnitř postav, ne navenek. Divadelní minimalismus, který by v inscenaci vyčistil jeviště na velkou černou plochu s několika málo rekvizitami, se zde transformuje do minimalismu filmového, který do centra kamera staví herce, jeho projev, prožívání, emoce a vyprávění.


Foto: Česká televize

Důsledné uplatňování improvizačního principu na základě scénáře Martina Ryšavého ve Vojnárově úpravě tak Lesním chodcům dává divokost a již zmiňovanou spontánnost, která vynikajícím způsobem vystihuje základní motiv snímku: tuláctví, nezakotvenost, útěk z reality.

Podmanivé tempo, hudba i střih filmu vytváří jedinečnou snovou atmosféru, které na rozdíl od Brookova Marata-Sada neřeší ideové střety individualistického libertinství s utopickým socialismem, ale niterné, intimní pochody lidské duše, vnitřní svět, který existuje nezávisle na čase a prostoru jako věčný mýtus o tuláctví.

Lesní chodce Ivana Vojnára uvede ČT2 ve čtvrtek 9. 11. ve 22. 25 hod.


Muž, který prodal svět


A do třetice divadelních principů, tentokrát v hudbě: David Bowie je nejen progresivní hudebník, ale především citlivý performer, inteligentní showman, jehož umělecká tvorba je syntetická a má daleko k povrchní zábavě a bezduché efektní show. Ať už jde o mrazivě orwellovský epos The man who sold the world (1970), inspirovaný pantomimou, tvrdým rockem i východním náboženstvím, či hudební sci-fi The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars (1972) o kapele, která přiletěla z vesmíru.

Bowie přináší do hudby naraci, divadelní koncept, hraje si s hudbou podobně, jako by skládal postmoderní divadelní představení. Jako autor hudby má smysl pro netradiční míchání žánrů a posouvání hudebního výrazu mimo všechny obecně přijímané hranice. Jako textař je velmi intimním básníkem, na povrchu chladným a necitelným, ve svém nitru bolestným a chmurným. A v neposlední řadě za své mluví i to, čeho si na Bowiem divák asi všimne nejdříve: jeho vizuální podoba, zpěvákovy oči, které mají díky vynucené operaci (v šestnácti letech Bowie při rvačce utrpěl zranění oka) nestejnou barvu, uhrančivý, ponurý projev, i jeho fascinace kostýmem, bisexuálními převleky a líčidly.


Foto: Česká televize

David Bowie je pro mnohé jen výstřední postmoderní ikonou, ale bližší pohled do jeho tvorby a četba mezi řádky prvních příček hitparád vypovídá o nevšedním uměleckém talentu.

Koneckonců Bowieho hudba odkryje náročnějšímu posluchači nečekané prostory, které lze jen velmi těžko hledat u většiny soudobých umělců na poli populární hudby.

Česká televize pro své diváky zřejmě i z těchto důvodů připravila životopisný portrét zpěváka, který se jmenuje více než prozaicky, David Bowie. V sobotu 11. 11. tak ve 13. 45 na ČT2 uzavírá naši televizní nabídku ve znamení divadelních prostředků a performance.

Citát použit z knihy: Jindřich Štyrský, Život markýze de Sade. Kra, Praha, 1995. Str. 8.
Nejnovější články
Finsko nabízí cestu ke štěstí: soutěž o 3denní dovolenou Finsko nabízí cestu ke štěstí: soutěž o 3denní dovolenou
Finsko bylo opět vyhlášeno nejšťastnějším národem na světě i díky své nádherné přírodě. Země se chce o svou cestu ke štěstí podělit, a tak spustila soutěž o 8 třídenních dovolených s finskými průvodci.
1.4.2019, článek, Milan Šurkala
Vztahová koučka: úchylný fotograf se nekonal Vztahová koučka: úchylný fotograf se nekonal
Pamatujete si na server libimseti? To byl hit! Bodování kluků, vzkazy, první lásky. To napětí a vzrušení, když mi ve schránce blikla zpráva. Že by to byl jeden z těch sympaťáků, kterého jsem anonymně obodovala nejnižší možnou známkou? Nebyl…
26.3.2019, článek, Pavlína Uhrinová
Infrasauna v bytě: relax, který si můžete dovolit Infrasauna v bytě: relax, který si můžete dovolit
Po celodenní aktivitě si zasloužíte chvíle odpočinku. Skvělým způsobem, jak relaxovat, je saunování. Pozitivní účinky termoterapie jsou totiž všeobecně známy. A takovou relaxaci si můžete dovolit díky infrasauně i v pohodlí svého domova.
21.3.2019, inzerce, PR článek
Milujete potápění? Polsko otevře nejhlubší bazén na světě Milujete potápění? Polsko otevře nejhlubší bazén na světě
Chcete se potápět, ale exotické destinace jsou pro vás příliš daleko? Pak pro vás mohou mít v Polsku řešení. Otevřou zde totiž nejhlubší bazén na světě. Jmenuje se Deep Spot a nabídne rekordní hloubku až 45 metrů.
18.3.2019, článek, Milan Šurkala
Měsíc na Bali: Vánoce v Padangbai Měsíc na Bali: Vánoce v Padangbai
Po necelých pěti dnech jsme opustili Canggu, kde se nám zkrátka nelíbilo, a přesunuli jsme se na jihovýchod ostrova do přístavu Padangbai. Ten je vyhlášený především krásnými potápěčskými lokalitami.
11.3.2019, článek, Jana Bártová