Boží Hod Velikonoční

Tento den byl vítán zvoněním, bubnováním a troubením z kostelní věže. Pro věřící tento svátek znamenal nepracovat, nechodit na návštěvy ani bohoslužby. V zemědělských oblastech bylo zvykem obcházet pole, kontrolovat stav osení apod. K tomu se družily i obřadní průvody a jízdy na koních jakožto výraz pospolitosti celé vsi.Tímto dnem v podstatě velikonoční svátky vrcholily, neboť pondělní pomlázka je zvykem o poznání novějším.

Světily se pokrmy i pole, a to tak, že kněz pokropil svěcenou vodou obilí a hospodář zastrkoval do země velikonoční křížky ze svěceného dřeva či kočiček.

Nepsaným zákazem bylo nezametat, nestlat, nevynášet hnůj z chlévů, nemýt nádobí, nešít, nečistit boty. Také tento den se lidé postili, nejedli maso, pouze posvěcené pečivo. K velikonočnímu hodování patřilo pojídání bábovek, koláčů, pletenců i jidášů, jedla se i kaše s medem a perníky - z tohoto důvodu se Velikonoce nazývají i svátky mazancové, svítkové nebo nádivkové. Správný sedlák jedl o svátcích se svou čeládkou u čestného stolu. Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.

Zdroj: Wikipedia