Benedykt

Charakteristika

Benedykt, latinským názvem Cnicus benedictus, je jednoletá, u nás nepříliš známá rostlina. Řadí se do čeledi hvězdnicovitých a může dosahovat výšky až osmdesát centimetrů.
Její listy jsou přisedlé k lodyze a po okrajích zubaté. Jejich barva je tmavě zelená, oproti tomu květy, které se objevují v červnu a červenci, jsou žluté. Plodem jsou nažky lehce pokryté chmýřím. Tvar ostnů se vyskytuje jak na listech, tak i na květu, proto nám může připomínat bodlák.

Pěstování

Semínka se vysévají na jaře do pařenišť, kde dojde k předpěstování, a posléze se rostlinka přesadí na blíže určené místo. Druhou možností je rovnou jej zasít, ideálně do vlhké půdy, která má dostatečný obsah vápna. Sklízí se nať, třikrát ročně v momentu, kdy rostlinka dosáhne alespoň výšky 30 centimetrů. Vzhledem k ostnům je lepší sklízet v rukavicích, sušení probíhaje vhodnější na stinném místě.

Účinky

Na příznivé účinky této rostlinky se přišlo již před staletími. Benedykt se mimo jiné utloukal na prášek, a ten se posléze přidával do vína. Konzumace této směsi vás měla uchránit před morem, jedem, ale dokonce měla pomoci i při hubnutí. Odvar ve víně či vodě měl mít podobně pozitivní vliv na náš organismus a pomáhat proti zimnici či vředům. Zevně se využíval na spáleniny a uštknutí od hadů.
Nicméně dnes se využívá kvůli antibiotickým účinkům. V léčitelství je také vyzdvihován, protože povzbuzuje činnost žaludku, pomáhá při revmatismu, je močopudný a celkově posiluje organismus. Čerstvá šťáva má pomáhat při hojení ran.

Využití

Jak již bylo řečeno, tak benedykt nachází velké uplatnění v léčitelství. Mimo jiné je doporučován i při léčení pásového oparu nebo při onemocnění jater či dokonce při nespavosti. Nevýhodou je, že při příliš častém používání může působit dráždivě, a tudíž se jej mají vyvarovat těhotné ženy. V průmyslu je využíván v likérnictví a v pivovarnictví, kdy se mísí s chmelem. V kuchyni ho oceníme jako koření.