Tipy na deskové hry pro dlouhé zimní večery

Nejen při dlouhých zimních večerech přijdou vhod nejrůznější společenské hry. I když se s přáteli nebo rodinou můžete dívat na televizi, na filmy, povídat si, a to obvykle i při nějakém tom alkoholu a ne vždy zrovna nejzdravějších pamlscích, spousta lidí je hodně soutěživých a soupeření ve hrách miluje. Pokud patříte mezi ně a nechcete hrát jen karetní klasiky jako žolík nebo autobus, případně ohrané (stále však dobré) hry typu Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky nebo Monopoly, pak vám třeba přijde vhod náš přehled vybraných her různých typů.

 

 

 

V posledních letech se nabídka deskových i karetních her neuvěřitelně rozrostla, a to od těch nejjednodušších postřehovek až po hry, kde jsou pravidla na několik desítek stránek a na jejich vysvětlení je nutné vyhradit si půlku odpoledne. Takto složitým hrám se dnes věnovat nebudeme. Podíváme se však na několik titulů, které jsme sami vyzkoušeli při herních večerech, a které považujeme za zajímavé a dobře hratelné. Nejde o kompletní výčet toho, co jsme kdy hráli, ale o ty hry, které nás zaujaly asi nejvíce.

 

 

 

Postřehové hry jsou obvykle populární mezi dospělými i dětmi. Obvykle totiž bývají jednoduché na vysvětlení, nemají dlouhou herní dobu, takže nezačnou nudit a výsledné skóre se může hodně rychle dost změnit, což udržuje napětí a soutěživost.

 

 

 

Pokud jste ještě nehráli Dobble, určitě to vyzkoušejte. Jde o postřehovou hru s kulatými kartami, na kterých je vždy 8 různých objektů v různých velikostech, přičemž naprosto každá dvojice karet má mezi sebou právě jeden shodný symbol (dalších 7 je různých). Problém tkví v tom, abyste tuto stejnou dvojici našli dříve, než to udělají ostatní. A věřte mi, budou to pěkné nervy, když vás zase někdo o desetinku sekundy předběhne.

 

 

Hra samotná se dá hrát několika různými způsoby. Např. každý hráč má jen jednu kartu a uprostřed jsou všechny zbývající. Pokud najde shodný symbol, musí jej pojmenovat a kartu si vezme. Cílem je tedy nasbírat co nejvíce karet. Může to být ale opačně, hráči mají karty a po nalezení shodného symbolu se jich zbavují. Tento způsob je asi můj nejoblíbenější. Hrát se dá také tak, že hledáte symboly na kartách protihráčů, a pokud najdete stejný, kartu mu dáte. Vyhrává ten, komu nezůstane žádný "horký brambor" v ruce. Způsobů je pochopitelně ještě mnohem více a asi každý si najde svůj oblíbený.

 

Hra je i ve své výchozí variantě velmi oblíbená mezi dětmi. Pro ty ale existují i speciální jednodušší varianty Kids (pouze 6 symbolů snadno pojmenovatelných i pro děti), ZOO, Star Wars, Cars, Hledá se Dory nebo 1,2,3, a to rozhodně není kompletní výčet. Některé z nich můžete hrát už s dětmi od zhruba 4 let.

 

 

 

 

Tak tahle hra je fakt "o karty". Připravte se na pokrčené karty, hodně hluku, rozlitého pití (to doporučuji schovat hodně daleko) a poškrábané ruce. Boj je zde velmi neúprosný a podobně jako u Dobble, i zde musíte být rychlejší než ostatní. Tentokrát ale do hry můžete zapojit i strategii, kdy lze úmyslně nevykládat své karty (což sice běžně chcete) jen proto, aby je nemohl vyložit váš protihráč.

 

 

A o co tedy jde? V zásadě je to velmi jednoduchá karetní postřehová hra, kdy je úkolem společně se spoluhráči skládat sekvence karet od 1 do 10 v daných barvách (žlutá, červená, modrá a zelená). Cílem však je, aby to byly právě vaše karty, které budou na hromádkách nejčastěji, tedy vy si musíte jako první všimnout, že některá z vašich karet v té správné barvě sedí do sekvence. Těch může být současně rozehraných několik (v různých barvách a různém stupni dokončení).

 

Každý hráč má 3 zdroje svých karet, které může vkládat do hry. Prvně je to hlavní balíček 10 karet, kterých se musí zbavit, dále obvykle 3 karty na stole a karty v ruce, které se otáčí po třech a hraje se s vrchní kartou z trojice. Takže nažhavte prsty a naučte se lízat hodně rychle 3 karty. Stejně tak můžete hrát s kteroukoli ze tří karet na stole. Pokud ji udáte, nahradíte ji z balíčku 10 karet. Takto se zbavujete hlavního balíčku (z něj lze hrát i přímo).

 

 

Zábava je to především v tom, že mnohdy mají dva hráči tutéž kartu a pak je to jen o tom, kdo si toho všimne rychleji a kdo má rychlejší ruce. A zde nastává právě ta část, kdy se krčí karty a škrábou ruce. Často to nastává i tehdy, když všichni čekají na jednu barvu, např. nikdo nemá červenou jedničku, která by zahájila červenou sekvenci. Až se konečně objeví, obvykle všichni visí na nějaké červené kartě a mnohdy více lidí najednou na té samé. Takže to je teprve mela. Zábavně frustrující je i to, když u protihráče vidíte tu kartu, kterou vy potřebujete k tomu, abyste vyložili své karty a on ne a ne ji tam dát (často i schválně). 

 

Jakmile se zbavíte hlavního balíčku 10 karet, můžete zakřičet "Ligretto!" a hra končí. Každá vaše vyložená karta je za bod, každá nevyložená karta z hlavního balíčku jsou 2 trestné body. Někdy tak sice můžete mít hodně trestných bodů, ale také hodně karet ve hře a porazit toho, kdo sice zahrál Ligretto, ale měl ve hře jen málo karet.

 

Hra se prodává ve třech krabičkách, kde jsou vždy karty pro 4 hráče se 4 různými rubovými stranami. Při vlastnictví 3 různých krabiček tak může hrát až 12 hráčů najednou. Upřímně řečeno, ideální počet je 3 nebo 4. Při třech je to o rychlých rukou i strategii, při čtyřech je to spíše už o postřehu a tom, zda se v tom "bordelu" na stole vůbec vyznáte. Dost často totiž můžete něco vyložit, jen nevidíte, že tomu tak je. Při větším počtu lidí už hrajete jen ve svém okolí a nesledujete, co se děje na druhém konci stolu.