Neumíte říkat NE? Naučte se to! I. část

Nemyslíme tím ovšem jen ovládat umění asertivity, schopnost vyjádřit vlastní názor či prosadit vlastní řešení. Je důležité si uvědomit, že vaše neschopnost říci NE totiž může být spojena i s neuvědomělým pocitem, že někdo jiný ovládá váš život. A navíc s vaším svolením! Co v takových případech máte dělat?

Jako vyždímaný citrón

Po světě chodí mnoho zmučených lidí, kteří jsou zavaleni neustálou starostí o to, zda jsou perfektní ve všech sférách svého života: rodina, domácnost, práce. Všechny sféry jsou důležité, žádnou nelze zanedbávat. Manžel vás musí zbožňovat a děti musí mít pocit bezpečí, rodinný krb musí být patřičně vyleštěný a jeho oheň pravidelně udržovaný a na pracovišti musíte být ta nejspolehlivější, nejzodpovědnější a nejpilnější. Samozřejmě. Všechno je v nejlepším pořádku. Všechny okolo jste učinila šťastné. Proč se tedy sama cítíte jako citrón, který si někdo vymačkal do čaje?

Takzvaná přičinlivá žena dle doktora Lemana

Nejspíš budete tzv. přičinlivou ženou. „Na povrchu působí celkem sebejistě, ale pod snaživým úsměvem se skrývá poněkud skleslá žena. Cítí se, jako by nestačila na to, čím ji život zavaluje, a je v mé ordinaci, aby přišla na to proč.“ Takto doktor Leman charakterizuje typ přičinlivé ženy, která činí ostatní šťastnými, ale sama je „smutná“. Proč?

Těžko říct. Možná proto, že neexistuje nikdo, kdo by na oplátku činil šťastnou zase ji. Možná také proto, že není přímá úměra mezi tím, že vy někoho činíte šťastnými, takže jste automaticky také šťastní. Možná kombinace obojího: smutek pramenící ze situace, která spočívá v tom, že tolik jsem toho dala, tak proč mi taky někdo něco nedá? Většinu lidstva zkrátka netvoří altruisté, lidé myslící hlavně na druhé. Jsme schopni dávat, ale potřebujeme také něco dostávat.

Kořeny problémů hledejte ve svém dětství

Často se stává, že člověk řeší nějaký problém a stále se nemůže dobrat jeho konce. Jako by neustále rozmotával dlouhou zašmodrchanou nit a nemohl najít její konec. Nit je hodně dlouhá, často sahá až do samého dětství člověka. Také přičinlivost přičinlivých žen má kořeny v dětství. Často slýcháme, jak moc rodičovský výchova, prostředí, ve kterém vyrůstáme, či stav manželství našich rodičů ovlivňují naše názory a zažité, zautomatizované vzorce chování.

Lidé většinou tento fakt podceňují, je spíše takovým „trnem v patě“, protože vyžaduje ohlédnout se do minulosti. Pro některé je minulost bolavá a jen neradi na ni vzpomínají. Možná proto, že se stále nevyrovnali s rozvodem rodičů, tak nevěří v instituci manželství. Ve skutečnosti jsou citově vyprahlé, matčina výchova nebyla dostatečná, schází jim podpora, láska a pozornost ze strany otce.
S trochou nadsázky řečeno: Vtloukala-li do dcery matka po odchodu otce a rozpadu rodiny, že každý muž je padouch a je třeba je všechny vyhubit, není divu, že dcera doteď nenalezla partnera a ani nevěří, že kdy nějakého najde. Nevěří jim, protože si zobecnila maminčin názor: každý je přece padouch, maminka to říkala.

To však neznamená, že všechny přičinlivé ženy pocházejí z rozvedených rodin. Jiným typem přičinlivé ženy je tzv. tátovo děvče. Je to zpravidla někdo, kdo se chce vždy zavděčit, dříve tátovi, dnes všem mužům. Ti pak tuto (ne)schopnost zpravidla různými způsoby zneužívají.

Přičinlivým ženám se často stává, že ví, jaké manželství by rozhodně nechtěli. Často to bývá prototyp manželství jejích rodičů, ve kterém hlavní zápornou roli hraje prototyp jejího otce. O pár let později zjistí, že její manželství je přesně tato noční můra.

Nároky na život a sebeúcta

Dalším rysem těchto žen je, že od života moc nechtějí. Klidný rodinný život je vlastně úplně v pořádku. Říkají si, že by mohlo být hůř. Spokojí se tedy s tím, jak se věci mají a zabíjí v sobě jakýkoli zárodek pochybnosti, že by přece určitě mohly žít i mnohem lepší život!!!

Velmi důležitým charakterovým rysem těchto žen je totiž malá sebeúcta. Ony si totiž nemyslí, že je někdo bude mít rád prostě proto, že jsou, existují. Ony mají pocit, že si to musí oddřít, vybojovat, zavděčit se. Věří tedy, že láska pramení z vděčnosti, dřiny a dlouhého boje.

Nadlidské úkoly přičinlivých žen

Přičinlivé ženy se také neustále omlouvají, aniž by k tomu měly důvod. Každému chtějí vyhovět. Cílem tohoto plnění přání a potřeb ostatních je „klid“, kterého však nemohou dosáhnout, protože jak chcete stihnout oběhnout všechny své bližné a učinit je šťastnými. To je nadlidský úkol. Přičinlivé ženy se však o toto snaží.

Cílem tohoto článku však rozhodně není vybízet k egocentrismu. Ani v nejmenším. Ale problém přičinlivých žen je to, že jsou málo egocentrické, málo myslí na sebe. Tak moc se strachují a starají o blaho všech ostatních, že si u toho nevzpomenou na blaho své vlastní. A nikdo jiný si na jejich blaho evidentně také nevzpomene. Okolí přičinlivé ženy hltá její přítomnost a naprosto ji pohlcuje.
Na vše kývnout a všem vyhovět je poměrně snadné, ale co takhle konečně vnímat svá vlastní přání a problémy a naučit se říci NE na to, co už prostě není v našich silách nebo co nás vlastně ani nezajímá? Další dva díly našeho seriálu nám blíže osvětlí tuto problematiku.

Shrňme si to nejdůležitější:

• Vyřešené problémy z minulosti, dětství a dospívání, vyjasněné problémy s rodiči a sourozenci podstatně ovlivňují váš psychický stav. Tíží-li vás nějaké břemeno v podobě problému a každý večer před usnutím doufáte, že se přes noc samo od sebe vypaří, pak jste idealisté. V tomto ohledu buďte raději realisté. Samo od sebe se nic nevyřeší. Musíte to vyřešit sami!

• Zamyslete se nad svým dětstvím a dospíváním, nad svými rodiči a sourozenci. Není kořen vašich problému právě v této sféře? Rozmotejte nit problému až k jejímu samému konci. Jen tak dojdete k jádru problému a zbavíte se toho břemene. Můžete zkusit třeba rodinné terapie a podobně.

• Učinit všechny šťastné a být každými milován je utopie, nadlidský úkol. Nejste nadčlověk. Zvažte, co je ve vašich silách a na kom vám opravu hodně záleží. Zbytek si musí poradit sám.

Použitá literatura: Dr. Kevin Leman: Jak se naučit říkat ne (jak vybudovat zdravou sebeúctu), Návrat domů, Praha 2005.

Dr. Kevin Leman je psychologem a manželským poradcem, také rozhlasovým a televizním moderátorem, autorem řady knih z oblasti manželského a rodičovského poradenství (Sex začíná v kuchyni – o problémech se sexem, Sourozenecké konstelace – o sourozeneckých vztazích, Jak vštípit dětem rozum a sami ho neztratit – rádce na téma výchova dětí).

Titulní foto: Dreamstime