Koriandr

Charakteristika

Koriandr je jednoletá až dvouletá rostlina s větvícími se lodyhami. Listy jsou v dolní části zpeřené, v horní rozdělené do úkrojků. Květy má bílé, někdy s červeným nádechem. Plody jsou hnědé dvounažky. Koriandr může dorůst až do jednoho metru. Bylinka má typické aroma. Její původ je pravděpodobně spjat se západní Asií nebo se Středomořím. Koriandr má bohatou historii, která sahá do starověkého Egypta. Antičtí Řekové a Římané ho měli v oblibě nejen jako léčivku, ale hlavně jako součást vín.

Pěstování

Koriandr se vysévá do nepříliš těžké půdy s dostatečným obsahem vápna. Výsev se provádí na jaře a na podzim, do řádků vzdálených od sebe 30 centimetrů. Pokud jsme vyseli na jaře, provádí se sklizeň koncem srpna, kdy už jsou semena zbarvená dohněda. Suché a zralé plody koriandru mají svou autentickou vůni a sladkou, lehce pálivou chuť. Oproti tomu nezralé nepříjemně páchnou.

Účinky

Koriandr obsahuje silice tvořené linalolem, jenž omezuje růst bakterií. Dále v něm nalezneme třísloviny, pektin, vitamin C a cukry. Rostlinka má pozitivní vliv na činnost žaludku i střev, působí proti nadýmání, nechutenství i různým žaludečním nevolnostem. K léčivým účelům se může používat koriandrový nálev. Ten se připravuje z rozmačkaných plodů.Také je možné plody žvýkat. Ale maximálně 3 gramy denně. Lze ho užít i zevně, je například v některých mastích používaných na léčení revmatismu či onemocnění kloubů.

Použití

Koriandr má široké využití v kuchyni, je součástí receptur jihoamerických pokrmů, ale využijeme jej i při nakládání hub, červené řepy a zelí. Používá se do různých směsí, při pečení masa, výrobě uzenin a jako dochucovadlo omáček. Hodí se do většiny jídel obsahujících luštěniny, ale i ke zvěřině a do paštik. Koriandr má ale své užití i v cukrářství a likérnictví. Semínka se kandují a říká se, že při žvýkání dochází k potlačení zápachu z úst.