Východní Maďarsko – země puszt, termálů a kvalitního vína
5.11.2008, Michal Vačkář, článek
Maďarsko je zemí výtečného a kvalitního vína, kulinářských specialit, vyhlášených lázní nacházejících se nejen v metropoli Budapešť, ale po celé zemi – především pak v její východní části.
Oblast mezi městy Debrecen, Tiszafüred a Békescsaba je navíc jednou z největších rovin střední Evropy. Pro strávení příjemného dne ve vinařském ráji – městečku Tokaj se tak můžeme vydat zažít na vlastní kůži atmosféru až za obzor táhnoucích se puszt, pozorovat bílý maďarský skot či mistrné zvládnutí jízdy na koni v podání typických obyvatel puszty – hajdúků.
Město ležící na soutoku dvou řek – Tisy a Bodrogu – je i se svojí přilehlou oblastí, produkující vinnou révu pro pravděpodobně nejkvalitnější maďarské víno, zapsán i do seznamu světového dědictví UNESCO. Tokaj se ve dvacátém století nikterak nerozrůstal, a díky tomu si zachoval malebný ráz malého městečka s přibližně pěti tisíci obyvateli. Své návštěvníky přivítá dlážděnými křivolakými uličkami plnými vinných sklípků, vinoték a restaurací.
Každý říjen se v Tokaji navíc koná tradiční vinobraní, kde můžete ochutnat jedno z mnoha druhů a typů zde stáčených vín – k nejznámějším pak patří furmint, muškát či lipovina. Tokaj je výborně dostupný po železnici, městem prochází trať Miskolc – Nyíregyháza a zastavují zde dokonce i vlaky InterCity přímo z Budapešti.
Národní park Hortobágy je nejstarším a se svoji rozlohou 750 km2 největším a nejznámějším národním parkem Maďarska. Celá oblast byla označena Biosférickou rezervací UNESCO a mokřady nacházející se na území parku jsou chráněny Ramsarskou konvencí.
Prakticky celé východní Maďarsko Debrecenem a městem Tiszafüred by se dalo popsat jako nekonečná travnatá rovina táhnoucí se přes padesát kilometrů bez jediné přirozené terénní nerovnosti, s řídkým porostem stromů, nesnesitelným vedrem a vzdušnou vlhkostí během letního období a neutichajícím studeným větrem během zimních měsíců. Jedním slovem – puszta.
Puszta Hortobágy je dobře dostupná vlakem z Budapešti i jiných maďarských měst. Nejvýhodnější, chceme-li zkombinovat dopravní dostupnost a tamní možnost ubytování, je přicestovat do Hortobágye z města Debrecen. Jako již několikrát v předchozích letech nasedáme těsně před půlnocí na debrecínském nádraží do posledního osobního vlaku jedoucího směr Tiszafüred a zastavujícího v osadě Hortobágy. Ta leží v samém srdci národního parku, ale zároveň je jeho exteritoriální součástí.
Jelikož noci jsou v pusztě velmi tmavé a osvětlení malých maďarských nádraží není vždy ideální, raději pár desítek minut před předpokládaným příjezdem do stanice stojíme u dveří připraveni kdykoliv vystoupit. I přes stařičkou a problikávající zářivku zůstává budova nádraží tím nejosvětlenějším místem celé osady. Nasáváme neopakovatelné aroma okolní noční puszty, nerušeni světelným smogem pozorujeme oblohu posetou nespočtem hvězd a proplétáme se uličkami ven z osady. Těsně za Devítiobloukovým mostem, jedním ze symbolů Hortobágye, pak stavíme na zbytek noci stan.
Brzy ráno vstáváme, balíme a docházíme do místního kempu s názvem Pusztakemping, kde se na jednu noc ubytováváme. Tímto způsobem můžeme využívat kempu prakticky dva dny, ale zaplatíme jen jednu noc.
Nejzajímavější část národního parku si tak můžeme projít pouze s malým batohem a večer si zpříjemnit posezením u maďarského piva či pouhým relaxováním v přírodním sirném bazénku. Kemp je totiž umístěný přímo u vrtu, ze kterého vyvěrá sedmdesátistupňová voda s obsahem síry.
Pokud se do parku vydáme oficiálním vstupem představovaným malou budkou u prašné cesty, zaplatíme v přepočtu přibližně sedmdesát korun. Nicméně je vcelku zbytečné tímto místem chodit, protože do parku můžeme vstoupit kdekoliv jinde, žádné oplocení tu není. S někým, kdo by v pusztě případně vstupenky kontroloval, jsem se během svých tří návštěv Hortobágye nikdy nesetkal.
Dominantou a symbolem Hortobágye jsou specifické vyvažovací studny sloužící jako jediný zdroj vody pro pasoucí se stáda maďarského šedého skotu, polodivokých koní či stád ovcí s půlmetrovými kornoutovitě zatočenými rohy. Při procházení pusztou se ke stádům šedého skotu, zvyklého na lidi, dostáváme do bezprostřední blízkosti. Musíme se však mít na pozoru, protože tito obrovští býci by při pocitu ohrožení dokázali být i nebezpeční.
V oblasti vodních ploch pozorujeme vzácné druhy vodního ptactva, včetně jeřábů, bílých volavek, lžičáků či kolpíků. V okolí vodních příkopů jsme byli překvapeni stádem v bahně se povalujících černých krav podobných vodním buvolům.
I krátký trek pusztou je však nečekaně náročný, protože objekty na obzoru jsou ve skutečnosti dále, než vypadají a my se neustále prodíráme tvrdou trávou. Po čtyřhodinovém chození se unaveni vracíme do kempu a cestou potkáváme jednu ze skupinek turistů, kteří se k některé z mnoha studní nechávají dovézt koňským povozem, a doprovod jim dělá trio akrobatů v tradičních pasteveckých úborech předvádějících umění jízdy na koních.
Národní park Hortobágy se dá samozřejmě projít i takzvaně „na těžko“. Nicméně trekking vyprahlou a dusnou pusztou prakticky bez možnosti doplnění pitné vody by nebyl ničím jiným, než pouhým náročným přechodem. Člověk by tak minul mnoho zajímavých věcí a zároveň by mu unikla možnost načerpat ono zvláštní kouzlo nekonečných rovin.
Záleží na tom, v jakém stavu chcete pusztu vidět a zažít. Na jaře bývá její velká část podmáčená a plná bahna, na druhou stranu svěží a rozkvetlá. V létě je vyprahlá s dusným a velmi teplým počasím. Několikrát za sezonu se přímo v osadě Hortobágy konají slavnosti spojené s tradiční maďarskou kuchyní a přímo před branami kempu je nepřeberné množství stánků nabízejících vše - od ovčí vlny až po staré maďarské bankovky. Na podzim zde často prší a v zimě rovinatou krajinou východního Maďarska vanou nepříjemné studené větry… Záleží pouze na vás. Hortobágy vítá každého „na rovinu“.
Pokud by vás turistika v NP Hortobágy či takzvaná vinařská turistika v Tokaji unavila a cítili byste, že potřebujete uvolnění a relaxaci, termální lázně ve městě Hajdúszoboszló jsou k tomu jako stvořené. Pouhých jednadvacet kilometrů od hlavního města oblasti Debrecenu došlo ve dvacátých letech minulého století při hledání ložisek ropy k objevu termálních pramenů. Současných devatenáct venkovních i krytých bazénů nabízí rozličné možnosti - od prosté relaxace až po léčebné procedury - například při problémech s pohybovým ústrojím a revmatismem. Voda v termálních pramenech Hajdúszoboszló obsahuje ve velkém množství rozpuštěné minerální látky, a dokonce i asfalt, díky němuž je voda v termálech zbarvena dohněda.
Termální prameny je možné navštívit celoročně, vyvěrající voda a bahno o teplotě až osmdesát stupňů bazény spolehlivě vyhřejí i v nejchladnějších zimách, kdy se puzstou prohání neutichající vítr.
Titulní foto: Michal Vackář
Tokajská vinařská oblast
Město ležící na soutoku dvou řek – Tisy a Bodrogu – je i se svojí přilehlou oblastí, produkující vinnou révu pro pravděpodobně nejkvalitnější maďarské víno, zapsán i do seznamu světového dědictví UNESCO. Tokaj se ve dvacátém století nikterak nerozrůstal, a díky tomu si zachoval malebný ráz malého městečka s přibližně pěti tisíci obyvateli. Své návštěvníky přivítá dlážděnými křivolakými uličkami plnými vinných sklípků, vinoték a restaurací.
Každý říjen se v Tokaji navíc koná tradiční vinobraní, kde můžete ochutnat jedno z mnoha druhů a typů zde stáčených vín – k nejznámějším pak patří furmint, muškát či lipovina. Tokaj je výborně dostupný po železnici, městem prochází trať Miskolc – Nyíregyháza a zastavují zde dokonce i vlaky InterCity přímo z Budapešti.
Národní park Hortobágy – velká puszta
Národní park Hortobágy je nejstarším a se svoji rozlohou 750 km2 největším a nejznámějším národním parkem Maďarska. Celá oblast byla označena Biosférickou rezervací UNESCO a mokřady nacházející se na území parku jsou chráněny Ramsarskou konvencí.
Prakticky celé východní Maďarsko Debrecenem a městem Tiszafüred by se dalo popsat jako nekonečná travnatá rovina táhnoucí se přes padesát kilometrů bez jediné přirozené terénní nerovnosti, s řídkým porostem stromů, nesnesitelným vedrem a vzdušnou vlhkostí během letního období a neutichajícím studeným větrem během zimních měsíců. Jedním slovem – puszta.
Doprava a nocleh
Puszta Hortobágy je dobře dostupná vlakem z Budapešti i jiných maďarských měst. Nejvýhodnější, chceme-li zkombinovat dopravní dostupnost a tamní možnost ubytování, je přicestovat do Hortobágye z města Debrecen. Jako již několikrát v předchozích letech nasedáme těsně před půlnocí na debrecínském nádraží do posledního osobního vlaku jedoucího směr Tiszafüred a zastavujícího v osadě Hortobágy. Ta leží v samém srdci národního parku, ale zároveň je jeho exteritoriální součástí.
Jelikož noci jsou v pusztě velmi tmavé a osvětlení malých maďarských nádraží není vždy ideální, raději pár desítek minut před předpokládaným příjezdem do stanice stojíme u dveří připraveni kdykoliv vystoupit. I přes stařičkou a problikávající zářivku zůstává budova nádraží tím nejosvětlenějším místem celé osady. Nasáváme neopakovatelné aroma okolní noční puszty, nerušeni světelným smogem pozorujeme oblohu posetou nespočtem hvězd a proplétáme se uličkami ven z osady. Těsně za Devítiobloukovým mostem, jedním ze symbolů Hortobágye, pak stavíme na zbytek noci stan.
Brzy ráno vstáváme, balíme a docházíme do místního kempu s názvem Pusztakemping, kde se na jednu noc ubytováváme. Tímto způsobem můžeme využívat kempu prakticky dva dny, ale zaplatíme jen jednu noc.
Nejzajímavější část národního parku si tak můžeme projít pouze s malým batohem a večer si zpříjemnit posezením u maďarského piva či pouhým relaxováním v přírodním sirném bazénku. Kemp je totiž umístěný přímo u vrtu, ze kterého vyvěrá sedmdesátistupňová voda s obsahem síry.
Samotný NP Hortobágy
Pokud se do parku vydáme oficiálním vstupem představovaným malou budkou u prašné cesty, zaplatíme v přepočtu přibližně sedmdesát korun. Nicméně je vcelku zbytečné tímto místem chodit, protože do parku můžeme vstoupit kdekoliv jinde, žádné oplocení tu není. S někým, kdo by v pusztě případně vstupenky kontroloval, jsem se během svých tří návštěv Hortobágye nikdy nesetkal.
Dominantou a symbolem Hortobágye jsou specifické vyvažovací studny sloužící jako jediný zdroj vody pro pasoucí se stáda maďarského šedého skotu, polodivokých koní či stád ovcí s půlmetrovými kornoutovitě zatočenými rohy. Při procházení pusztou se ke stádům šedého skotu, zvyklého na lidi, dostáváme do bezprostřední blízkosti. Musíme se však mít na pozoru, protože tito obrovští býci by při pocitu ohrožení dokázali být i nebezpeční.
V oblasti vodních ploch pozorujeme vzácné druhy vodního ptactva, včetně jeřábů, bílých volavek, lžičáků či kolpíků. V okolí vodních příkopů jsme byli překvapeni stádem v bahně se povalujících černých krav podobných vodním buvolům.
I krátký trek pusztou je však nečekaně náročný, protože objekty na obzoru jsou ve skutečnosti dále, než vypadají a my se neustále prodíráme tvrdou trávou. Po čtyřhodinovém chození se unaveni vracíme do kempu a cestou potkáváme jednu ze skupinek turistů, kteří se k některé z mnoha studní nechávají dovézt koňským povozem, a doprovod jim dělá trio akrobatů v tradičních pasteveckých úborech předvádějících umění jízdy na koních.
Národní park Hortobágy se dá samozřejmě projít i takzvaně „na těžko“. Nicméně trekking vyprahlou a dusnou pusztou prakticky bez možnosti doplnění pitné vody by nebyl ničím jiným, než pouhým náročným přechodem. Člověk by tak minul mnoho zajímavých věcí a zároveň by mu unikla možnost načerpat ono zvláštní kouzlo nekonečných rovin.
Kdy vyrazit?
Záleží na tom, v jakém stavu chcete pusztu vidět a zažít. Na jaře bývá její velká část podmáčená a plná bahna, na druhou stranu svěží a rozkvetlá. V létě je vyprahlá s dusným a velmi teplým počasím. Několikrát za sezonu se přímo v osadě Hortobágy konají slavnosti spojené s tradiční maďarskou kuchyní a přímo před branami kempu je nepřeberné množství stánků nabízejících vše - od ovčí vlny až po staré maďarské bankovky. Na podzim zde často prší a v zimě rovinatou krajinou východního Maďarska vanou nepříjemné studené větry… Záleží pouze na vás. Hortobágy vítá každého „na rovinu“.
Hajdúszoboszló
Pokud by vás turistika v NP Hortobágy či takzvaná vinařská turistika v Tokaji unavila a cítili byste, že potřebujete uvolnění a relaxaci, termální lázně ve městě Hajdúszoboszló jsou k tomu jako stvořené. Pouhých jednadvacet kilometrů od hlavního města oblasti Debrecenu došlo ve dvacátých letech minulého století při hledání ložisek ropy k objevu termálních pramenů. Současných devatenáct venkovních i krytých bazénů nabízí rozličné možnosti - od prosté relaxace až po léčebné procedury - například při problémech s pohybovým ústrojím a revmatismem. Voda v termálních pramenech Hajdúszoboszló obsahuje ve velkém množství rozpuštěné minerální látky, a dokonce i asfalt, díky němuž je voda v termálech zbarvena dohněda.
Termální prameny je možné navštívit celoročně, vyvěrající voda a bahno o teplotě až osmdesát stupňů bazény spolehlivě vyhřejí i v nejchladnějších zimách, kdy se puzstou prohání neutichající vítr.
Titulní foto: Michal Vackář
