VĚDOMÍ Jednoznačná definice vědomí neexistuje. Vědomí je pojmově těžce uchopitelné, je zdrojem dalších otázek a úvah; jednou ze základních hádanek existence, jež člověka zaměstnává a vede k uvažování.

Psychologie definuje vědomí jako stav uvědomování si časoprostorových aspektů proudu prožitků, tj. vjemů, pocitů atd. a rovněž aspektů vlastní osobnosti (vědomí já). Zkušenosti jsou vědomé tehdy, jsou-li uvedeny v pojmovou strukturu.

Vědomí vystupuje v tomto pojetí jako nejvyšší forma specificky lidského odrazu objektivní reality charakterizovaná tím, že odraz skutečnosti ve formě psychických aktivit zprostředkovaných smyslovými orgány a CNS předchází praktické činnosti a dává jí cílevědomý ráz.

Vědomí lze chápat jako stav bdělosti oproti stavu spánku či bezvědomí, jako zažitá zkušenost, ale i ve smyslu anglického slova "mind" - jako „osobní psychika“.

Další otázkou je, kde vědomí "sídlí", vzniká, projevuje se. Z hlediska fyziologického je neuronálním substrátem vědomí mozková kůra, neboť stimulací v ní se nalézajících neuronů je možné vyvolat vědomé počitky. Ovšem ani toto tvrzení neobstává jednoznačně – při výzkumech Johna Lillyho, který mozek od vnějších vlivů izoloval pomocí flotačního tanku, se potvrdila se teorie, podle níž mozek obsahuje nezávislé buňky, které vyvíjejí aktivitu, aniž by k tomu potřebovaly jakýkoli podnět zvenčí; takže mozek nevyžaduje žádné vnější podněty, aby si uchoval vědomí. Vědomí se takto jeví jako něco vzhledem k mozku poměrně samostatného - a to je fakt, který okruh otázek ohledně pojmu vědomí dále rozšiřuje.