Přijímací pohovor - jak zapůsobit a získat zaměstnání snů?
10.8.2006, FIA , článek
Zase jste nezískali práci svých snů? Chcete vědět, kde děláte chybu? Pojďte si osvěžit známé informace o přijímacím řízení u personálních agentur, ale také přímo u zaměstnavatelů. Přečtěte si, jak uvažují ti, kteří vás budou vybírat do řad!
Málo co je v životě tak stresující, jako maturita, přijímací zkoušky nebo přijímací pohovor. U posledního zmíněného se navíc jedná o unikátní krok, obvykle bez možnosti opakování nebo nápravy. Modelová situace: Máte na dosah vysněnou životní práci, ale neprojdete přijímacím řízením. Přesto víte, že zmiňovaná pozice je vám přímo šitá na tělo a podávali byste ty nejlepší výkony! Zdá se vám to povědomé? Příčin, proč jste dopadli jako sedláci u Chlumce, může být víc a probírat jednu po druhé se rovná hluboké individuální analýze osobnosti. Z tohoto důvodu se v následujícím článku zaměříme na několik relevantních informací, které by vám mohly při přijímacím pohovoru pomoci.
Kdo nemá v hlavě, musí mít hbitý jazyk a dar jasnozřivého ducha. Proto je třeba nejprve zjistit něco o svém protivníkovi. Tím bývá nejčastěji personalista nebo přímo váš budoucí šéf. Důležité je pozorně vyslechnout, jaká práce je nabízena, a tím pádem si okamžitě vyhodnotit, jestli odpovídáte požadavkům na danou pozici. Pokud se vám zdá, že je nabízená příležitost zajímavá, a chcete se o ni „poprat“ s dalšími uchazeči, vnímejte vše, co zní jako možné úskalí, které by vás o práci snů mohlo připravit, dobře si promyslete svoji reakci a přejděte do ofenzivy.
Klasickým příkladem může být situace, kdy nejmenovaná IT firma hledala kandidáta na pozici vedoucího projektu. Výběrovým řízením prošla desítka externích kandidátů s těmi nejlepšími předpoklady v oblasti znalosti příslušného systému, ale nikdo z nich se při osobním pohovoru neprojevil jako vůdčí osobnost, schopná vést tým programátorů a analytiků.
Situaci vyřešila firma tak, že vybrala z interních zdrojů člověka, který byl sice průměrný programátor a s analýzou neměl žádné valné zkušenosti, ale zato měl osobní předpoklady pro vedení kolektivu a ambice k postupu.
Foto: Dreamstime
Ucházíte-li se o pozici, která bude vyžadovat víc než jen profesionální a všudypřítomný úsměv na tváři, snažte se podpořit důvody svého přijetí fakty. Nejpůsobivější jsou referenční projekty, u nichž můžete dodat také přímé kontakty k ověření vašich informací. Nemáte-li reference pracovní, zkuste reference školní. Dobrý dojem vyvolají i kontakty na profesory, kteří o vás mohou podat kladné reference, nebo doložené studijní stipendium za dobré studijní výsledky. Nemáte-li k dispozici fakta, ohromujte svými znalosti a dovednostmi.
Nezapomeňte, jak zásadně působí první dojem. Proto se při přijímacím pohovoru snažte vzbudit sympatie. I když to nemusí být zrovna váš budoucí nadřízený, určitě bude mít jeho hlas minimálně poradní význam ve chvíli, kdy se bude rozhodovat o vašem přijetí či nepřijetí. Takový člověk pro vás může být užitečný i v budoucnu, například vás může doporučit na novou pozici a podobně.
Pravidlo první: Uvědomte si, že jste jeden z mnoha uchazečů na danou pracovní pozici stejně tak, jako je obvykle personální agentura jednou z mnoha, které nabízenou pozici pro své klienty řeší. A proto je proaktivní přístup při hledání zaměstnání vaše výhoda.
Pravidlo druhé: Čím specializovanější práce, tím menší možnost, že vám personální konzultant bude rozumět. Proto nabízejte zásadní dokumenty o praxi, znalostech a účastech na jednotlivých projektech v digitální podobě, aby bylo možno je předat přímo potencionálnímu zaměstnavateli.
Foto: Dreamstime
Pravidlo třetí: Hodnotí se nejen odborná způsobilost, ale také váš vzhled, vystupování, chování a to, jakým dojmem na konzultanta působíte. V personálních agenturách se obvykle vedou o jednotlivých uchazečích rozšířené záznamy, které mají pomoci člověka „vyhodnotit“. Obvykle se do nich uvádí, jakým dojmem působí uchazeč na konzultanta. Najdete v nich informace třeba o stisku ruky, o tom, co jste měli při pohovoru oblečeno, nebo zda působíte důvěryhodně či nikoliv. Není radno tyto informace podceňovat a brát je na lehkou váhu.
Pravidlo poslední: Personální agentury žijí z toho, kolik uchazečů umístí u svých klientů, a proto se budou snažit věnovat čas a energii pouze lidem, které jsou schopny na trhu práce „prodat“. Odměna personální agentury za umístěného (resp. „prodaného“) uchazeče, je definována jako několikanásobek nástupního platu. Tím pádem si lze lehce spočítat, kdo z žadatelů o práci je pro agenturu nejlukrativnější...
I pro schůzku s potencionálním zaměstnavatelem platí některá již zmiňovaná pravidla. Novinkou je fakt, že s vámi může hovořit osoba, jejíž náplní práce není personalistika. V takovém případě je důležité zapomenout na psychologické kličky a předvést hluboké znalosti v daném oboru. Pokud bude pohovor u zaměstnavatele dvojfázový (nejprve s personalistou a potom s budoucím nadřízeným), je třeba být ve střehu dvojnásobně.
Já osobně si vždycky všímám aut na parkovišti před budovou (samozřejmě pokud budova nějaké parkoviště má a je určeno pro parkování zaměstnanců). Podle stáří a typu vozového parku se dá docela slušně odhadnout, jak jsou pracovníci honorovaní.
Dobrým a spolehlivým barometrem odměňování bývá i odívání zaměstnanců, vybavení kanceláři a celkové vybavení zázemí pracoviště.
Samozřejmě nejlepším způsobem, jak zjistit, zda je firma solidní či nikoliv, jsou informace z interních spolehlivých zdrojů. Bohužel obvykle je takovýchto zdrojů nedostatek a tak člověk musí vsadit na svůj „profesní čich“ nebo pověstnou paní štěstěnu.
Titulní foto: Dreamstime
Naslouchejte „protivníkovi“!
Kdo nemá v hlavě, musí mít hbitý jazyk a dar jasnozřivého ducha. Proto je třeba nejprve zjistit něco o svém protivníkovi. Tím bývá nejčastěji personalista nebo přímo váš budoucí šéf. Důležité je pozorně vyslechnout, jaká práce je nabízena, a tím pádem si okamžitě vyhodnotit, jestli odpovídáte požadavkům na danou pozici. Pokud se vám zdá, že je nabízená příležitost zajímavá, a chcete se o ni „poprat“ s dalšími uchazeči, vnímejte vše, co zní jako možné úskalí, které by vás o práci snů mohlo připravit, dobře si promyslete svoji reakci a přejděte do ofenzivy.
Klasickým příkladem může být situace, kdy nejmenovaná IT firma hledala kandidáta na pozici vedoucího projektu. Výběrovým řízením prošla desítka externích kandidátů s těmi nejlepšími předpoklady v oblasti znalosti příslušného systému, ale nikdo z nich se při osobním pohovoru neprojevil jako vůdčí osobnost, schopná vést tým programátorů a analytiků.
Situaci vyřešila firma tak, že vybrala z interních zdrojů člověka, který byl sice průměrný programátor a s analýzou neměl žádné valné zkušenosti, ale zato měl osobní předpoklady pro vedení kolektivu a ambice k postupu.
Foto: Dreamstime
Předkládejte fakta
Ucházíte-li se o pozici, která bude vyžadovat víc než jen profesionální a všudypřítomný úsměv na tváři, snažte se podpořit důvody svého přijetí fakty. Nejpůsobivější jsou referenční projekty, u nichž můžete dodat také přímé kontakty k ověření vašich informací. Nemáte-li reference pracovní, zkuste reference školní. Dobrý dojem vyvolají i kontakty na profesory, kteří o vás mohou podat kladné reference, nebo doložené studijní stipendium za dobré studijní výsledky. Nemáte-li k dispozici fakta, ohromujte svými znalosti a dovednostmi.
Probuďte sympatie
Nezapomeňte, jak zásadně působí první dojem. Proto se při přijímacím pohovoru snažte vzbudit sympatie. I když to nemusí být zrovna váš budoucí nadřízený, určitě bude mít jeho hlas minimálně poradní význam ve chvíli, kdy se bude rozhodovat o vašem přijetí či nepřijetí. Takový člověk pro vás může být užitečný i v budoucnu, například vás může doporučit na novou pozici a podobně.
Osobní pohovor v personální agentuře
Pravidlo první: Uvědomte si, že jste jeden z mnoha uchazečů na danou pracovní pozici stejně tak, jako je obvykle personální agentura jednou z mnoha, které nabízenou pozici pro své klienty řeší. A proto je proaktivní přístup při hledání zaměstnání vaše výhoda.
Pravidlo druhé: Čím specializovanější práce, tím menší možnost, že vám personální konzultant bude rozumět. Proto nabízejte zásadní dokumenty o praxi, znalostech a účastech na jednotlivých projektech v digitální podobě, aby bylo možno je předat přímo potencionálnímu zaměstnavateli.
Foto: Dreamstime
Pravidlo třetí: Hodnotí se nejen odborná způsobilost, ale také váš vzhled, vystupování, chování a to, jakým dojmem na konzultanta působíte. V personálních agenturách se obvykle vedou o jednotlivých uchazečích rozšířené záznamy, které mají pomoci člověka „vyhodnotit“. Obvykle se do nich uvádí, jakým dojmem působí uchazeč na konzultanta. Najdete v nich informace třeba o stisku ruky, o tom, co jste měli při pohovoru oblečeno, nebo zda působíte důvěryhodně či nikoliv. Není radno tyto informace podceňovat a brát je na lehkou váhu.
Pravidlo poslední: Personální agentury žijí z toho, kolik uchazečů umístí u svých klientů, a proto se budou snažit věnovat čas a energii pouze lidem, které jsou schopny na trhu práce „prodat“. Odměna personální agentury za umístěného (resp. „prodaného“) uchazeče, je definována jako několikanásobek nástupního platu. Tím pádem si lze lehce spočítat, kdo z žadatelů o práci je pro agenturu nejlukrativnější...
Osobní pohovor přímo u zaměstnavatele
I pro schůzku s potencionálním zaměstnavatelem platí některá již zmiňovaná pravidla. Novinkou je fakt, že s vámi může hovořit osoba, jejíž náplní práce není personalistika. V takovém případě je důležité zapomenout na psychologické kličky a předvést hluboké znalosti v daném oboru. Pokud bude pohovor u zaměstnavatele dvojfázový (nejprve s personalistou a potom s budoucím nadřízeným), je třeba být ve střehu dvojnásobně.
Čeho si u potencionálního zaměstnavatele všímat?
Já osobně si vždycky všímám aut na parkovišti před budovou (samozřejmě pokud budova nějaké parkoviště má a je určeno pro parkování zaměstnanců). Podle stáří a typu vozového parku se dá docela slušně odhadnout, jak jsou pracovníci honorovaní.
Dobrým a spolehlivým barometrem odměňování bývá i odívání zaměstnanců, vybavení kanceláři a celkové vybavení zázemí pracoviště.
Samozřejmě nejlepším způsobem, jak zjistit, zda je firma solidní či nikoliv, jsou informace z interních spolehlivých zdrojů. Bohužel obvykle je takovýchto zdrojů nedostatek a tak člověk musí vsadit na svůj „profesní čich“ nebo pověstnou paní štěstěnu.
Titulní foto: Dreamstime
