Léčivé účinky hub III

Žampion – pravý poklad mezi houbami

Žampion polní zná jistě každý. Roste na polích, pastvinách a lukách, zejména tam, kde je půda dobře prohnojena pasoucím se dobytkem. Tyto houby se objevují poprvé v první polovině sedmnáctého století ve Francii. V sídle rodu Bourgeoisů nedaleko Paříže je objevil kuchař vedle záhonů s melouny. Vyhodil je jako odpad na kompost, kde se jim začalo dařit ještě více. Nikdo neví, kdy byla zahájena první cílená výsadba, ale oficiální záznamy píšou o roku 1650. Žampiony se pěstovaly v pařeništích. Za vlády Ludvíka XIV. Měl žampion obrovskou oblibu a jeho pěstování se rozšířilo i do dalších evropských zemí. „Žampion se stal i objektem vědeckého zájmu. V roce 1944 publikoval francouzský lékař Daguin své poznatky o léčebných účincích na kožní a alergické projevy. U nás byly konány úspěšné pokusy s touto léčbou v letech 1957-1961,“ říká mykolog Ing. Jaroslav Pinkas.

Pěstované žampiony jsou vlastně odrůdou polního žampionu, ale zpravidla se uvádějí jako samostatné druhy, poněvadž jsou bisporické. Jedná se o žampion zahradní a žampion dvouvýtrusý. Žampiony obsahují campestrin, což je antibiotikum, které je neobyčejně účinné proti tyfu. Dále antibiotickou látku agaritin a protinádorově působící agaridoxin. „V této houbě jsou také proti alergicky působící látky. Je to hlavně látka psalliotin, jenž se velmi osvědčila proti alergickému astmatu a účinkuje i proti streptokokům všech skupin. Působí proti kopřivce, ekzémům a jiným kožním alergickým reakcím.“

Vyzkoušené protialergické působení drogy proti kožním a průduškovým alergiím astmatického typu. MUDr. Jaroslav Veselský popisuje osvědčený postup: Dobře očištěné dokonale usušíme v sušičce na potraviny či v otevřené troubě při teplotě do šedesáti stupňů Celsia. Sušení na přímém sluníčku se nedoporučuje. Pak žampiony nastrouháme nadrobno a uskladníme pod hermetickým uzávěrem. Podáváme šestkrát denně na špičce kulatého nože. Zlepšení zdravotního stavu se dostaví přibližně za týden. V případě zlepšení podáváme tento lék ještě měsíc, potom na deset dnů léčbu přerušíme a následně pokračujeme ještě půl roku ve stejných dávkách, podávaných již jen deset za sebou jdoucích dnů v měsíci.

„Osvědčená je i tinktura, kterou si můžeme jednoduše připravit doma sami tímto způsobem: Sto gramů čerstvých žampionů nakrájíme na malinké kousky a zalijeme 0,4 litrem čistého šedesátiprocentního lihu. Necháme na teplém místě louhovat osm dní, nesmíme zapomenout denně protřepávat. Po uplynutí této doby přecedíme a nalijeme do tmavé skleněné lahve. Tinktura se podává v dávkách – ženy – čtyřikrát denně dvacet kapek, muži čtyřikrát denně dvacet pět kapek. V mnohých případech pomohla tato tinktura u pacientů resistentních na antibiotickou léčbu,“ popisuje pan Jaroslav. Žampiony dále snižují hladinu cukru v krvi, proto jsou vhodné pro diabetiky. Důležité je používat zásadně čerstvé nebo sušené houby. Konzervované obsahují téměř 60 x více sodíku a 20 x více chlóru a nejsou již tak dietní.

Sto gramů sušených žampionů obsahuje: 53 mg vitaminu C, 1,1 mg vitaminu B1, 4,7 mg vitaminu B2 a vitamin D. Dále 4,5 g draslíku, 140 mg hořčíku, 1,3 g fosforu, 86 mg vápníku, 86 mg sodíku, 23 mg chlóru, 40 g cukru, 30 g bílkovin, 2 g tuku.

„Před několika lety se objevily znepokojující zprávy o obsahu karcinogenní látky agaritin v žampionech. Vědecké výzkumy, které prováděli naši vědci ve spolupráci se švédskými, ukázaly, že při tepelné úpravě žampionů se obsah agaritinu snižuje o osmdesát pět procent. Jedovaté látky se začnou projevovat teprve při dávce několika kilogramů žampionů denně.“

Žampiony jsou pokladem mezi houbami, měli bychom je zařazovat do jídelníčku alespoň jedenkrát týdně.

Asijské houby

Tradiční asijská medicína si velmi váží určitých druhů hub. Patří k nim především houby maitake, reiši a šii-take. Je to pro jejich velmi příznivé účinky na naše zdraví. Tyto houby posilují obranyschopnost organismu v boji proti infekci. Podle některých studií jsou dostatečně účinné, aby pomáhaly i lidem infikovaným virem HIV, jejichž imunitní systém je velmi oslaben. Dále mají velmi příznivé účinky i v jiných případech ohrožené imunity, například u chronického únavového syndromu.

„Nemá smysl hledat tyto léčivé houby v našem klimatu, poněvadž tady nerostou. Čerstvé houby těchto druhů se dostanou v hypermarketech, obchodech se zdravou výživou či s asijskými specialitami.“

Houby reiši patří k oblíbeným čínským lékům a poprvé byly pospány v čínských spisech již v roce dvě stě před Kristem. „Vyskytují se v šesti různých barvách, jako léčivky se ale nejčastěji používají houby červené a purpurové. V Číně je reiši označována jako duchovní houba. Tradičně ji tam používají k podpoře psychického i tělesného uvolnění, a proto je vhodná k léčbě únavy a stresu,“ vysvětluje pan Pinkas. Obsahuje navíc protizánětlivé složky, jež výborně působí při zánětu průdušek a ostatních onemocněních dýchacích cest. Dále pomáhá i v boji proti srdečním chorobám snižováním srážení krve, krevního tlaku i cholesterolu. Ale užíváte-li antikoagulační léky, nedoporučuje se konzumovat houbu reiši, poněvadž rovněž obsahuje protisrážlivé látky.

„V Japonštině znamená maitake tančící houbu. Japonci totiž věří, že kdo najde tuto houbu, začne tančit radostí.“ Houby maitake se v Japonsku běžně používají k posilování imunitního systému u lidí s onkologickými problémy a po chemoterapii. Podle vědeckých studií zvyšuje výtažek z maitake účinek nízkých chemoterapeutických dávek a chrání zdravé buňky před poškozením, které tato léčba přináší.

„Mojí oblíbenou houbou je houževnatec jedlý, nebo-li šii-take. Tento hřib se nejčastěji pěstuje v Japonsku, a to na kmíncích stromů rodu Pasania. Jsou to stromy podobné mladých dubům. Houževnatec jedlý má světle či tmavohnědý klobouk, sedm až dvanáct centimetrů široký, porostlý šupinami. Třeň je krátký, válcovitý, tuhý a pevný.“ Dužina je pevná a bílé barvy. Šii-také pochází původně z východní Asie, kde se jeho léčebné účinky využívají více než dva tisíce let. Japonské záznamy o pěstování této houby pocházejí dokonce již z druhého století, první čínské záznamy o jejím užívání sahají do čtrnáctého století, s první umělou výsadbou se začalo v Číně před sto lety. Mezi Japonci a Číňany je všeobecně rozšířen názor, že pravidelná konzumace šii-také prodlužuje život. Snad i proto je v těchto zemích tak oblíbená v kuchyni.

Šii-také má vynikající chuť a aroma připomínající česnek. Obsahuje velké množství proteinů, zinku, draslíku, vitamíny skupiny B a vysoké množství vitaminu D. Dále je bohatá na polysacharidy a bílkoviny s esenciálními aminokyselinami. Tato houba velmi vykazuje výrazně silnou protinádorovou a protivirovou aktivitu. Zvyšuje imunitní systém organismu. Obsahuje sacharidovou složku lentinan, která podporuje tvorbu lymfocyt a jiných částic imunitního systému. Značně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a má silné proti sklerotické účinky. Také pomáhá tlumit nejrůznější příznaky alergií. Podporuje potenci, snižuje vysoký krevní tlak. Vědecké pokusy ukázaly léčivý efekt při cirhóze jater, žloutence typu B, cukrovce, revmatismu, žaludečních obtížích, migréně.

„S úspěchem lze houževnatec využít i ke čištění organismu. Při preventivní kúře, zaměřené na celkovou detoxikaci těla podáváme tři houbičky denně pod dobu jednoho měsíce. Při nádorovém onemocnění pak dáváme šest houbiček denně po dobu půl roku, pak tři týdny pauza a znovu. Větší účinek na očistu organismu získáme v kombinaci s čistícím tímto čistícím čajem, který pijeme po dobu šesti týdnů v množství půl litru denně. Smícháme tři díly truskavce, jeden díl květu vřesu, jeden díl měsíčku lékařského, jeden díl natě z kopřivy. Z této houby si můžeme také připravit tinkturu, stejným postupem jako u žampionu,“ popisuje pan Jaroslav Pinkas.

Čerstvé houby obsahují mnoho vody, takže k léčebným účelům nejsou tak vhodné jako houby sušené.

Houby šii-také, maitake a reiši jsou naprosto zdravotně bezpečné, jsou-li podávány v přiměřených dávkách. Účinky těchto hub nejsou dramatické a jsou patrné většinou po delší době pravidelného užívání. Nejlepších výsledků se dosáhne, když si dávky rozdělíme na dvě až tři za den. Užívat se mohou jak nalačno, tak po jídle. „Tyto léčivky jsou zároveň i potravou, takže se můžou přidávat do hlavních jídel či polévek nebo je pít jako čaj. Připravíme si ho tak, že jednu vrchovatou čajovou lžičku sušené houby přelijeme jedním a půl litrem vroucí vody a necháme dvacet minut louhovat. Scedíme a vypijeme ihned šálek, zbytek během dne v několika menších dávkách. Jestliže se nám zdá čaj příliš hořký, osladíme si ho medem.“

„Příroda nám ve své rozmanitosti nabízí opravdové dary. Neváhejte a snažte se jich pro své zdraví co nejvíce využít,“ dodává nakonec Ing. Jaroslav Pinkas.

Titulní foto: www.dreamstime.com