Cestování po Indii a Nepálu: Boudha, Pashupatinath, Patán

Poté, co jsme navštívili Bhaktapur kousek za Káthmándú, zamířilli jsme tentokrát trochu blíže. Předposlední den našeho putování po Indii a Nepálu byl ve znamení místa zvaného Boudha (někdy také Bodnath nebo Boudhanath). Umístěno je zhruba jen pět kilometrů od Káthmándú směrem na severovýchod. Přesto sem autobus za pár desítek rupií jede zhruba hodinu aneb to je klasické nepálské cestování. Ono vytřískat se z Káthmándú není úplně snadné a měl jsem dojem, že je to kilometrů minimálně padesát. Boudha je důležitým poutním místem buddhistů a v roce 1979 bylo vyhlášeno za světovou památku UNESCO.

Autobus zastavuje v podstatě hned u komplexu nejvýznamnějších budov a přes bránu se lze dostat dovnitř. Vstupné patří k těm levnějším, byť postupně vylezlo už někam k 250 nepálským rupiím za osobu. My jsme ještě platili o něco méně. Po pár metrech jsme se dostali ke gigantické buddhistické stúpě, která se vám rozhodně jen tak nevleze do záběru.

Jde o jednu z největších stúp na světě a váže se k ní legenda, že stará chudá žena požádala krále o kousek půdy pro vybudování Buddhovy svatyně. Král souhlasil a řekl, že může využít tolik půdy, kolik pokryje kůže vodního buvola. Žena kůži rozstříhala a vytvořila obrovský kruh. Král se sice cítil podveden, ale dodržel slovo, a tak zde najdete skutečně obrovskou stavbu již o 5. století našeho letopočtu. Kolem stúpy se má chodit ve směru hodinových ručiček.

Kolem stúpy je spousta zvláštních postaviček, ať už se jedná o různé babičky nebo postávající mnichy. Nás to samozřejmě táhlo nahoru, vešli jsme tedy branou dovnitř a na střechu prvního patra budovy. Tu je takto možné celou dokola projít a prohlédnout si celé náměstí trochu z výšky. Někdy si jen člověk říká, že by tu na té střeše mohly být i lavičky :-)

I když zde nebylo moc lidí (na indickonepálské poměry), vládne tu docela velký ruch díky nejrůznějšímu cinkání a zvonečkům. Je to skutečně místo vyhrazené pro modlitby a různé obřady, není neobvyklé tu najít mnichy sedící u stromu nebo u zdi jak čtou. Ze všech těch zvuků a hluků má člověk docela zvláštní, až meditativní pocit.

Nepříjemným překvapením byl akorát velký nepořádek u východu, jinak je tato stavba a rozhled okolo velmi pěkným zážitkem. Na náměstí je ale ještě lepší rozhled z buddhistického chrámu, který stojí kousek od vchodu na stúpu.

K němu jsme se dostali kolem nehybně stojícího mnicha s miskou a několika obchůdků. Už před vchodem jsou čtoucí mniši a spolu s hudbou a cinkáním zvonečků má člověk pocit jak z jiného světa a trochu to připomíná některé indické památky. Zatímco venku za několika domy je ruch, auta, autobusy, skútry, tisíce lidí a jiný všeobecný kravál, tady jen pár desítek metrů daleko je mnohem příjemnější, trochu mystická atmosféra, úplně jiný svět.