Minulost ovlivňuje dnešní názory na mateřství
Půl století zpátky bylo zcela běžné mít těsně po oslavě dvacetin vhodný protějšek, dítě a nejlépe druhého potomka čekajícího v bříšku spatřit svět. Rodina maminky oslavovala, jak šikovnou má dceru, kolik toho ve svém věku „dokázala“. Syn byl otcem, živitelem rodiny a tím, kdo se dokáže postarat. Avšak ne vždy tomu tak bylo. I pár let zpátky byly rodiny, kdy nebylo vše v pořádku a mnohdy mladí rodiče nesplňovali ani základní podmínky pro vidinu: „Pořídíme si dítě!“. Avšak splnili svůj účel – našli se, vzali se a po bytě jim běhaly malé radosti (starosti). Už méně důležité bylo, v jakých podmínkách dítě žilo, zda mu rodiče byli schopni poskytnout dostatek lásky a nastínit cestu, jak životem jít.
Bohužel i dnes jsou názory na „standardní postup“ totožné až u devadesáti procent populace, ačkoliv jsou podmínky pro výchovu mnohdy horší. V úvahu musíme brát i dříve zatracovanou finanční záštitu, která je v dnešním světě rozhodující pro to, jak sebe i dítě do společnosti uvedeme.
Rozhodnutí nepřizpůsobit život dítěti?
Svět je sexualitě více otevřen, ženy i muži sice se svatbou více otálejí a děti si pořizují později. Ale problém nastává, čeká-li okolí příliš dlouho, stále se nic neděje a o dítěti se v páru ani nemluví. Nejdříve se začnou shlukovat názory rodičů, sourozenců a nejrůznějších tetiček, přidají se kamarádi a známí. A pak skoro denně slýcháváte otázku typu: „Tak kdy už si pořídíte malé?“
Pokud neodpovíte podle předpokladu, otázka se opakuje, ona totiž odpověď: „Dítě neplánujeme, nechceme, netoužíme po něm.“, jaksi není dostačující. A tak je to den za dnem, kdy s věkem otázek přibývá i ze strany lidí, co s vaším soukromím mají pramálo společného. A reakce: „To jednou přijde, změníte názor.“ vás opravdu začne znervózňovat. Nezbývá než si říct, že to většině populace prostě nikdy nevysvětlíte.
Žena bez dítěte je pořád ženou
Nejčastěji uváděným důvodem bezdětnosti bývá udržení se na trhu práce, stabilní ekonomická situace, o kterou žena nechce přijít, nebo život s více partnery bez stálého vztahu. Ale tyto důvody jsou stále ovlivnitelné a žena si své bezdětné období stále může rozmyslet.
U těch zasvěcených se často vyskytuje myšlenka plnění jakéhosi „ženského poslání“. Dovolím si však tvrdit, že ne všechny ženy jsou předurčeny, aby byly matkou. Startovacím podnětem může být nepěkné dětství, které žena nechce kopírovat, a když se v průběhu dospívání odmítá starat o mladší sestřičku, cítí v tom něco víc, než nesplněné maminčino přání. A v období rozhodování má jasno.
Pádný důvod – děti mi vadí
Většina žen se při nakouknutí do kočárku rozplývá nad sladkostí mrněte, přepne jazyk na ten „miminkovský“ a přesune se tak trochu do jiné dimenze. Vždyť co může být roztomilejšího, než dětské grimasy.
A pak je tady druhá sorta žen, která zůstane stát nohama pevně na zemi. Při návštěvě do té doby skvělé kamarádky, se kterou trávila většinu času, utíká. I jemné „zamňoukání“ jejího dítěte natahujícího k breku v ní vyvolává stavy úzkosti a snahy co nejrychleji uprchnout do svého klidu. Ač to pro některé zní neuvěřitelně, této ženě nikdy nezačnou tikat biologické hodiny a ona to dobře ví. Jen nevysvětlí proč. A najde-li k sobě protějšek se stejnou „nechutí“, rázem je tu nepochopený pár, pro řadu lidí trnem v oku.
Nemám dítě – myslím jen na sebe
Ano. To přizná většina žen, mužů a párů, pro které je dítě zátěží. V oblasti vzdělávání, vydělávání, až po udržení si koníčků a cestovatelských plánů. Ale proč se dobrovolně mateřství nevzdát?
Závěrem
Možná jste jiní, možná jste sobečtí. Ale už samotný popud k vzdání se tradičního způsobu života z vás dělá silnou osobnost, která ví, co chce a dokáže odolat tlaku zvenčí. A ostatní se s tím budou muset hold poprat, protože jen vy víte, že tento názor zůstane neměnný.
Titulní foto: dreamstime.com
Půl století zpátky bylo zcela běžné mít těsně po oslavě dvacetin vhodný protějšek, dítě a nejlépe druhého potomka čekajícího v bříšku spatřit svět. Rodina maminky oslavovala, jak šikovnou má dceru, kolik toho ve svém věku „dokázala“. Syn byl otcem, živitelem rodiny a tím, kdo se dokáže postarat. Avšak ne vždy tomu tak bylo. I pár let zpátky byly rodiny, kdy nebylo vše v pořádku a mnohdy mladí rodiče nesplňovali ani základní podmínky pro vidinu: „Pořídíme si dítě!“. Avšak splnili svůj účel – našli se, vzali se a po bytě jim běhaly malé radosti (starosti). Už méně důležité bylo, v jakých podmínkách dítě žilo, zda mu rodiče byli schopni poskytnout dostatek lásky a nastínit cestu, jak životem jít.
Bohužel i dnes jsou názory na „standardní postup“ totožné až u devadesáti procent populace, ačkoliv jsou podmínky pro výchovu mnohdy horší. V úvahu musíme brát i dříve zatracovanou finanční záštitu, která je v dnešním světě rozhodující pro to, jak sebe i dítě do společnosti uvedeme.
Rozhodnutí nepřizpůsobit život dítěti?
Svět je sexualitě více otevřen, ženy i muži sice se svatbou více otálejí a děti si pořizují později. Ale problém nastává, čeká-li okolí příliš dlouho, stále se nic neděje a o dítěti se v páru ani nemluví. Nejdříve se začnou shlukovat názory rodičů, sourozenců a nejrůznějších tetiček, přidají se kamarádi a známí. A pak skoro denně slýcháváte otázku typu: „Tak kdy už si pořídíte malé?“
Pokud neodpovíte podle předpokladu, otázka se opakuje, ona totiž odpověď: „Dítě neplánujeme, nechceme, netoužíme po něm.“, jaksi není dostačující. A tak je to den za dnem, kdy s věkem otázek přibývá i ze strany lidí, co s vaším soukromím mají pramálo společného. A reakce: „To jednou přijde, změníte názor.“ vás opravdu začne znervózňovat. Nezbývá než si říct, že to většině populace prostě nikdy nevysvětlíte.
Žena bez dítěte je pořád ženou
Nejčastěji uváděným důvodem bezdětnosti bývá udržení se na trhu práce, stabilní ekonomická situace, o kterou žena nechce přijít, nebo život s více partnery bez stálého vztahu. Ale tyto důvody jsou stále ovlivnitelné a žena si své bezdětné období stále může rozmyslet.
U těch zasvěcených se často vyskytuje myšlenka plnění jakéhosi „ženského poslání“. Dovolím si však tvrdit, že ne všechny ženy jsou předurčeny, aby byly matkou. Startovacím podnětem může být nepěkné dětství, které žena nechce kopírovat, a když se v průběhu dospívání odmítá starat o mladší sestřičku, cítí v tom něco víc, než nesplněné maminčino přání. A v období rozhodování má jasno.
Pádný důvod – děti mi vadí
Většina žen se při nakouknutí do kočárku rozplývá nad sladkostí mrněte, přepne jazyk na ten „miminkovský“ a přesune se tak trochu do jiné dimenze. Vždyť co může být roztomilejšího, než dětské grimasy.
A pak je tady druhá sorta žen, která zůstane stát nohama pevně na zemi. Při návštěvě do té doby skvělé kamarádky, se kterou trávila většinu času, utíká. I jemné „zamňoukání“ jejího dítěte natahujícího k breku v ní vyvolává stavy úzkosti a snahy co nejrychleji uprchnout do svého klidu. Ač to pro některé zní neuvěřitelně, této ženě nikdy nezačnou tikat biologické hodiny a ona to dobře ví. Jen nevysvětlí proč. A najde-li k sobě protějšek se stejnou „nechutí“, rázem je tu nepochopený pár, pro řadu lidí trnem v oku.
Nemám dítě – myslím jen na sebe
Ano. To přizná většina žen, mužů a párů, pro které je dítě zátěží. V oblasti vzdělávání, vydělávání, až po udržení si koníčků a cestovatelských plánů. Ale proč se dobrovolně mateřství nevzdát?
Závěrem
Možná jste jiní, možná jste sobečtí. Ale už samotný popud k vzdání se tradičního způsobu života z vás dělá silnou osobnost, která ví, co chce a dokáže odolat tlaku zvenčí. A ostatní se s tím budou muset hold poprat, protože jen vy víte, že tento názor zůstane neměnný.
Titulní foto: dreamstime.com
