Je agrese ve vztahu zdravá ?
V obecném pojetí je agrese chápána jako něco negativního, s čím nechceme mít nic společného. Přesto je agrese - správně použita a zvládnuta - potřebná. A zvlášť v partnerských vztazích, kdy jsme s partnerem často v nejtěsnějším a nejbližším vztahu, jaký vůbec máme.
Ať se nám to líbí nebo ne, i ve vztahu s milovanou osobou se objeví konflikty a rozdílné názory, tedy situace, kdy je třeba dojít k oboustranně výhodnému kompromisu. Také se nám nelíbí, když nám partner ubližuje. V těchto případech je třeba, a je to dokonce nutné – pro zachování spokojeného vztahu - použít agresi. Jaká agrese je konstruktivní a jaká je destruktivní?
Láska a agrese
Na první pohled se zdá, že neexistuje větší protiklad, než mezi láskou a agresí. Přesto, jak uvádí terapeut H. Jellouschek ve své knize Pravidla lásky, partnerská láska přiměřenou dávku agrese potřebuje. Správně použitá agrese ve formě obrany nebo útoku pomáhá udržet lásku živou.
Kdy je agrese potřeba
Ve vztahu má agrese dvě pozitivní využití. Prvním příkladem je útok - potřebujeme-li něco prosadit: „Tak se už konečně vyprav, nebo přijdeme pozdě!“ Partnera tímto popoženeme a pomůžeme zabránit situaci, abychom nepřišli pozdě na společnou schůzku. Druhým příkladem správně použité agrese je situace, chceme-li se ohradit: „Do toho ti nic není!“(hájíme své teritorium). Porušuje-li partner naše hranice, je třeba ho na to upozornit, protože to škodí lásce, říká Jellouschek. Když se ohrazujeme, bráníme své hranice. „Nepřeji si, abys mi říkal, v kolik mám být doma!“ Absolvent psychologie Petr Týfa k tomu dodává:„Vytyčování hranic je pro partnerský vztah důležité. Je dobré si předem stanovit, co se nám líbí a co už ne, kam necháme svého partnera zajít a pokud již za tuto hranici vstoupí, je naším právem mu oponovat. Agrese tímto směrem je tedy potřebná a pomáhá nám zachovávat vztah zdravý.“
Obě tyto podoby agrese jsou ve vztahu časté a hlavně také potřebné, jak uvádí Jellouschek. Ale zároveň upozorňuje, že je důležitá forma toho, jak své potřeby projevíme.
Pozor na jednostrannou agresi
Nerovnováha ve vztahu nastane, pokud začneme používat agresi jednostranně. Například má-li žena stále požadavky na manžela, co má udělat („Vynes odpadky“, „Ukliď po sobě“, on se jen brání a sám nic nepožaduje. Zdánlivě tak působí jako skromný muž, nicméně vztahu tím určitě nesvědčí. V tomto případě je žena tím, kdo jen útoční a partner je v odpovědi stále v obraně. Situace může nastat i opačná.
Jakmile ve vztahu začne fungovat jednostranná a nepružná agrese, která se opakuje pořád, vztah ustrne. „Je třeba si však uvědomit“, říká Petr Týfa, „že tento model nefunguje z obou stran, že nelze činit z muže obět zlé ženy. Sám muž svým pasivním chováním totiž ženu provokuje k podobné reakci. Její přehnaná dominance tak vyrovnává přehnanou submisivitu muže, který se nedovede bránit, tedy nedokáže smysluplně využívat ve vztahu agresi“.
Jsi úplně nemožná!
H. Jellouschek dále upozorňuje na typ destruktivní agrese, kdy partner znehodnocuje svůj protějšek. Partner nám například říká: „Jsi úplně nemožná!“, „Děláš to úplně špatně!“. Partner na nás útočí, dělá z nás něco méněcenného a ze sebe někoho lepšího, někoho, kdo je morálně nad věcí a všechno ví a zná. Při takto formulované agresi jedinec nehovoří o svých pocitech a potřebách, pouze znehodnocuje druhého, a tak ničivě působí na vztah. Jellouschek radí, jak se správně ohradit, abychom nemuseli použít znehodnocující agresi. Je dobré říct: „Ubližuješ mi, přestaň s tím“.
Cynické narážky a ironie
Dalším příkladem destruktivní agrese ve vztahu je používání cynických nebo ironických poznámek. Tyto zdánlivě neškodné poznámky jsou často tak rýpavé, že velmi bolí. Jsou záludné, protože přímo nepojmenovávají problém, co dotyčnému vadí, a co dotyčný potřebuje. Partnera cynické poznámky a ironie totiž znehodnotí nepřímo. Ačkoliv se útočící jedinec domnívá, že svými ironickými poznámkami něčeho docílí, často je to opak. Takovýto typ ironické agrese nebo jiný typ destruktivní agrese, kdy partnera znehodnocujeme, často používají jedinci s nízkou sebedůvěrou, dodává na závěr terapeut H.Jellouschek.
Titulní foto: Theodor38
V obecném pojetí je agrese chápána jako něco negativního, s čím nechceme mít nic společného. Přesto je agrese - správně použita a zvládnuta - potřebná. A zvlášť v partnerských vztazích, kdy jsme s partnerem často v nejtěsnějším a nejbližším vztahu, jaký vůbec máme.
Ať se nám to líbí nebo ne, i ve vztahu s milovanou osobou se objeví konflikty a rozdílné názory, tedy situace, kdy je třeba dojít k oboustranně výhodnému kompromisu. Také se nám nelíbí, když nám partner ubližuje. V těchto případech je třeba, a je to dokonce nutné – pro zachování spokojeného vztahu - použít agresi. Jaká agrese je konstruktivní a jaká je destruktivní?
Láska a agrese
Na první pohled se zdá, že neexistuje větší protiklad, než mezi láskou a agresí. Přesto, jak uvádí terapeut H. Jellouschek ve své knize Pravidla lásky, partnerská láska přiměřenou dávku agrese potřebuje. Správně použitá agrese ve formě obrany nebo útoku pomáhá udržet lásku živou.
Kdy je agrese potřeba
Ve vztahu má agrese dvě pozitivní využití. Prvním příkladem je útok - potřebujeme-li něco prosadit: „Tak se už konečně vyprav, nebo přijdeme pozdě!“ Partnera tímto popoženeme a pomůžeme zabránit situaci, abychom nepřišli pozdě na společnou schůzku. Druhým příkladem správně použité agrese je situace, chceme-li se ohradit: „Do toho ti nic není!“(hájíme své teritorium). Porušuje-li partner naše hranice, je třeba ho na to upozornit, protože to škodí lásce, říká Jellouschek. Když se ohrazujeme, bráníme své hranice. „Nepřeji si, abys mi říkal, v kolik mám být doma!“ Absolvent psychologie Petr Týfa k tomu dodává:„Vytyčování hranic je pro partnerský vztah důležité. Je dobré si předem stanovit, co se nám líbí a co už ne, kam necháme svého partnera zajít a pokud již za tuto hranici vstoupí, je naším právem mu oponovat. Agrese tímto směrem je tedy potřebná a pomáhá nám zachovávat vztah zdravý.“
Obě tyto podoby agrese jsou ve vztahu časté a hlavně také potřebné, jak uvádí Jellouschek. Ale zároveň upozorňuje, že je důležitá forma toho, jak své potřeby projevíme.
Pozor na jednostrannou agresi
Nerovnováha ve vztahu nastane, pokud začneme používat agresi jednostranně. Například má-li žena stále požadavky na manžela, co má udělat („Vynes odpadky“, „Ukliď po sobě“, on se jen brání a sám nic nepožaduje. Zdánlivě tak působí jako skromný muž, nicméně vztahu tím určitě nesvědčí. V tomto případě je žena tím, kdo jen útoční a partner je v odpovědi stále v obraně. Situace může nastat i opačná.
Jakmile ve vztahu začne fungovat jednostranná a nepružná agrese, která se opakuje pořád, vztah ustrne. „Je třeba si však uvědomit“, říká Petr Týfa, „že tento model nefunguje z obou stran, že nelze činit z muže obět zlé ženy. Sám muž svým pasivním chováním totiž ženu provokuje k podobné reakci. Její přehnaná dominance tak vyrovnává přehnanou submisivitu muže, který se nedovede bránit, tedy nedokáže smysluplně využívat ve vztahu agresi“.
Jsi úplně nemožná!
H. Jellouschek dále upozorňuje na typ destruktivní agrese, kdy partner znehodnocuje svůj protějšek. Partner nám například říká: „Jsi úplně nemožná!“, „Děláš to úplně špatně!“. Partner na nás útočí, dělá z nás něco méněcenného a ze sebe někoho lepšího, někoho, kdo je morálně nad věcí a všechno ví a zná. Při takto formulované agresi jedinec nehovoří o svých pocitech a potřebách, pouze znehodnocuje druhého, a tak ničivě působí na vztah. Jellouschek radí, jak se správně ohradit, abychom nemuseli použít znehodnocující agresi. Je dobré říct: „Ubližuješ mi, přestaň s tím“.
Cynické narážky a ironie
Dalším příkladem destruktivní agrese ve vztahu je používání cynických nebo ironických poznámek. Tyto zdánlivě neškodné poznámky jsou často tak rýpavé, že velmi bolí. Jsou záludné, protože přímo nepojmenovávají problém, co dotyčnému vadí, a co dotyčný potřebuje. Partnera cynické poznámky a ironie totiž znehodnotí nepřímo. Ačkoliv se útočící jedinec domnívá, že svými ironickými poznámkami něčeho docílí, často je to opak. Takovýto typ ironické agrese nebo jiný typ destruktivní agrese, kdy partnera znehodnocujeme, často používají jedinci s nízkou sebedůvěrou, dodává na závěr terapeut H.Jellouschek.
Titulní foto: Theodor38
